Poslední prvotiny

Jsi studnicí raritních příhod. Jsi magnetem životních průšvihů a terčem katastrof. Snad bys to měl sepsat. To radili kamarádi celá desetiletí. Bylo za totáče možné, aby si kde kdo - kdo má do zadku díru a ani není ve svazu umělců - napsal a svévolně nechal vydat svou vlastní knížku? Nebylo. A teď to možné je. To vedlo k rozhodnutí ze studnice příhod čerpat. Příhody se převážně točí v těch kruzích, kde jsem se točil a točím i já. Zlehýnka (ale často) se dotýkám i sám sebe a pokouším se dělat si i sám ze sebe legraci. Vzpomínám na humorné zážitky, které zažili mí kolegové. Oprášil jsem humorné historky z pionýrských (nyní dětských) táborů a hodně jich přihodím z oblasti, kde byste humor nečekali - z šachu. Neuvěřitelné množství příhod jsem zachytil i tam, kam se většinou chodí ne proto, že je tam sranda, ale proto, aby člověk žil, když už je. Tedy ze zaměstnání. Nevyhnul jsem se i tématům choulostivým a lechtivým, dokládající, že jsem v mládí byl dost pěkný kvítko. Risknul jsem to i přesto, že "prvotiny" budou zřejmě číst i mé děti a příbuzní. Při svém pokročilém mládi (a zaražené pubertě), už to nějak přežiji. Jak už jsem naznačil, zařadil jsem ty historky, které by vám měly na tváři vyloudit buď lehký usměv, nebo Vás snad i rozřechtat. A pak paradoxy a kuriozity. Přidal jsem i pár střípků ze života, které nejsou ani vtipné, ani paradoxní či raritní, ale jsou spjaty s mým životem natolik, že je nezbytné zařadit je a přiblížit Vám tak svou osobu i rodinu. To pomůže těm, kteří mne dobře neznají, lépe a radostněji všechny ty historky a střípky ze života vstřebat. Ať chcete, nebo nechcete, vezmu si Vás tak trochu "do rodiny". Pokud se Vám má famílie bude zajídat, je možné knihu odložit. Nejlépe na WC. Tam přijde do ruky návštěvám, které se buď pobaví, nebo obsah k zevnímu účelu použijí. V.Staněk