Kdyby zdi promluvily
Autoren
Parameter
Kategorien
Mehr zum Buch
Soubor psychologických povídek z prostředí indické hinduistické velkorodiny dvacátého století. Výbor z povídkové tvorby bengálské spisovatelky Ášápúrny Debí (1909-1995). Psycholožka bez diplomu, laureátka literárních cen bez základního školního vzdělání - tak lze nazvat tuto největší bengálskou spisovatelku 20. století. Patřila k poslední generaci indických žen, u nichž se školní docházka považovala za nepatřičnost; číst a psát se naučila od matky. Navazuje na domácí kořeny, především na prozaické dílo Rabíndranátha Thákura, a to nejen bohatým jazykem, ale hlavně nezpochybňujícím humanismem. K thákurovskému klasickému odtažitému (a mužskému) postoji, jenž lidské bolesti monumentalizoval a poetizoval, vytvořila současný (a ženský) protiklad: věcný pohled zblízka, zaměřený na detail, obyčejnost, každodennost. Celý život prožila v tradiční hinduistické velkorodině a rodinné vztahy jsou také dominantním tématem její tvorby. V mikrosvětě rodiny objevila zákonitosti lidského soužití platné i pro celospolečenský makrosvět. Do zahraničí proniká její dílo jen omezeně především pro těsnou závislost na indickém hinduistickém prostředí se spoustou reálií. Právě to, co by bylo pro neindické čtenáře "exotické" a tedy přitažlivé, je pro překlad velmi obtížné.
Buchkauf
Kdyby zdi promluvily, Debí Áśápúrná, Hana Preinhaelterová
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2009
Lieferung
Zahlungsmethoden
Deine Änderungsvorschläge
- Titel
- Kdyby zdi promluvily
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Debí Áśápúrná, Hana Preinhaelterová
- Verlag
- ExOriente
- Erscheinungsdatum
- 2009
- ISBN10
- 8090424635
- ISBN13
- 9788090424630
- Kategorie
- Belletristik
- Beschreibung
- Soubor psychologických povídek z prostředí indické hinduistické velkorodiny dvacátého století. Výbor z povídkové tvorby bengálské spisovatelky Ášápúrny Debí (1909-1995). Psycholožka bez diplomu, laureátka literárních cen bez základního školního vzdělání - tak lze nazvat tuto největší bengálskou spisovatelku 20. století. Patřila k poslední generaci indických žen, u nichž se školní docházka považovala za nepatřičnost; číst a psát se naučila od matky. Navazuje na domácí kořeny, především na prozaické dílo Rabíndranátha Thákura, a to nejen bohatým jazykem, ale hlavně nezpochybňujícím humanismem. K thákurovskému klasickému odtažitému (a mužskému) postoji, jenž lidské bolesti monumentalizoval a poetizoval, vytvořila současný (a ženský) protiklad: věcný pohled zblízka, zaměřený na detail, obyčejnost, každodennost. Celý život prožila v tradiční hinduistické velkorodině a rodinné vztahy jsou také dominantním tématem její tvorby. V mikrosvětě rodiny objevila zákonitosti lidského soužití platné i pro celospolečenský makrosvět. Do zahraničí proniká její dílo jen omezeně především pro těsnou závislost na indickém hinduistickém prostředí se spoustou reálií. Právě to, co by bylo pro neindické čtenáře "exotické" a tedy přitažlivé, je pro překlad velmi obtížné.