Hrdinka pouště

Autobiografický román Hrdinka pouště líčí osudy Donyi Al-Nahi při jejích cestách za záchranou dětí. Knihu přeložila z anglického originálu Heroine of the Desert (vydalo nakladatelství Metro Publishing Ltd., London 2003) Jana Vlasáková. Vydalo nakladatelství Euromadia Group, k.s. – Ikar v Praze roku 2004. Donya nikdy nepoznala pravou lásku ze strany své matky. Snad právě proto se cítila tak dobře ve společnosti velkých muslimských rodin. Měla několik známostí s muslimskými muži, z nichž se jeden stal otcem jejího prvního syna. Nedokázala však žít odloučená od společnosti, a proto od svého manžela i s malým chlapcem uprchla zpět do Londýna. Její život se významně změní po setkání s Mary, anglickou muslimkou, které její manžel unesl dcerku. Donya, která má sama čtyři děti, chápe utrpení matky, jež byla ochuzená o svého potomka. Rozhodne se, že ženě pomůže získat holčičku zpět. Přestože si uvědomuje všechna rizika, odjíždí po nedlouhé době na Blízký východ, aby přivezla dítě zpět do Anglie. Mary však není, jak Donya během následujících let zjistí, jedinou ženou, které byla protiprávně připravena o svou ratolest. Muslimští muži se velice často žení s cizinkami. Ale jakmile začnou jejich děti vyrůstat v západním světě, obávají se muži jejich volnosti. Chtějí je uchránit před hrozbami moderní doby a snaží se je odvézt na Východ, kde budou vyrůstat v rodinném kruhu. Každé dítě však patří především k matce. Angličanky, které zůstanou bez svých dcer a synů, nevědí, jak dál. V muslimských zemích nemají šanci získat dítě zpět právní cestou. „Nakonec ze všeho nejvíce záleží na dětech a já věřím, že pro svůj zdárný vývoj potřebují především nezadatelné právo žít se svými matkami, když jsou malé a prožívají nejformativnější období svého života. Toto je příběh o dětech, které byly odtrženy od matek, často tím nejkrutějším způsobem. Jejich životy byly rozvráceny v letech, kdy měly cítit tu největší vyrovnanost s jistotu. Jejich důvěra v rodiče však byla podkopána, jelikož se staly figurkami na šachovnici svářících se dospělých. Pomáhat některým z těchto dětí a jejich matkám, aby se znovu spojily, je pro mě ctí. Zároveň je to i nervy drásající dobrodružství, neboť to často znamená porušovat mezinárodní zákony a vystupovat proti otcům, kteří jsou rozhodnuti rvát se zuby nehty, aby nedovolili matkám styk s jejich dětmi.“ Nakonec však byla Donya Al-Nahi prozrazena. Dlouhému uvěznění ve Spojených arabských emirátech se vyhnula jen díky svým známým a podpoře světové veřejnosti i médií. Po svém návratu do Londýna už nemohla pokračovat ve svých misích za záchranou dětí. Její tvář se stala velice známou bylo by značně riskantní pokusit se „unést“ některé z dalších dětí. Svého poslání se však nevzdala, radí matkám, jak předejít kritickým situacím a pokouší se zprostředkovávat kontakt žen s jejich unesenými dětmi.