Filosofové středověku a renesance

Mezi smrtí Plótína a narozením Descarta uplynulo více než třináct století, během nichž, a na to se často zapomíná, filosofie nejenže neustrnula, ale dosáhla dokonce významného rozkvětu. Západní svět, který dostal nový impuls v podobě tří monoteistických náboženství, judaismu, křesťanství a islámu, promýšlel možné přístupy k Bibli, Bohu, světu, člověku a nekonečnu. Středověk byl obdobím velikých filosofických syntéz, v nichž se již rýsovaly obrysy nového pohledu na svět, rozvinutého později renesancí: pohledu, z něhož se zrodila modernita, kladoucí důraz na vůli člověka a na jeho schopnost svobodné, tvořivé aktivity. Od Avicenny přes Tomáše Akvinského a Dunse Scota až k Mikulášovi Kusánskému tak můžeme sledovat tento rozmach myšlení a tvůrčího elánu, jemuž vděčíme za svou současnou kulturu a svobodu.