Šílené posvícení

Tma se rozpínala před očima jako černý inkoust. Yakup si pomalu neviděl ani na špičku nosu. Zdálo se mu, že je to vyslovená pitomost a mrzelo ho, že se do něčeho takového vůbec pustil. Ale co by člověk neudělal pro dobrého přítele? Yakup pomalu šmátral kolem sebe. Natáhl ruce. Za ním klaply dveře. Vnímal hlasy dalších návštěvníků jako strašidelné šeptání. Kdo vstoupil do tunelu hrůzy, musel mít nervy ne ze železa, ale jako ocelová lana. V každém případě to stálo napsáno na ceduli u vchodu.