Byl jsem u Hitlerjugend

Může se zdát neuvěřitelné, že během nacistické éry v Německu se dokonce i od dětí očekávalo, že přispějí svým dílem na oltář „vlasti, lidu a vůdce“, avšak během kataklyzmatu třetí říše k tomu docházelo zcela pravidelně. V rámci školní výuky se tyto děti vedle základních předmětů věnovaly identifikaci jednotlivých druhů letadel (vlastních i nepřátelských), sbírání starého železa a bylin, pořadovým cvičením a přehlídkám, stejně jako práci kurýrů a službě u lehkého protiletadlového dělostřelectva. Byl jsem u Hitlerjugend je autobiografickým příběhem mladého chlapce, Wilhelma R. Gehlena, narozeného v Německu v roce 1933, přesně v tom roce, kdy se k moci dostal Hitler. Svůj život zaznamenává na základě zkušeností válečných let prožitých mezi nejbližšími příbuznými a sousedy, z nichž mnozí působili u nejrůznějších složek wehrmachtu. V roce 1942 se malý Willi stal členem Jungvolku, vytvořeného v rámci organizace Hitlerjugend pro chlapce ve věku od deseti do čtrnácti let. Už tehdy věděl, jak se mění hlaveň u děla ráže dvacet milimetrů, dokázal naplnit zásobník náboji a v případě, že bylo rozstříleno telefonní vedení, vyřizoval mezi postaveními děl a velitelstvím důležité vzkazy, často pod palbou stíhacích bombardérů. Zatímco se kolem rozpoutávalo peklo, stál u divoce pálících protiletadlových děl a podával střelci munici.