Nedám své děti

Knížka, kterou máte právě v ruce, je sice určena především čtenářkám, ale vymyká se běžným románům pro ženy. I když v ní jde o lásku, avšak nikoli partnerskou, nýbrž takřka výhradně mateřskou. Hovoří se v ní o samotě, meditacích a možná hlavně o poslání ženy v moderním světě. A to vše na pozadí dramatických událostí druhé světové války. Hlavní hrdinkou je zde Židovka Ester a děj knihy začíná na Slovensku, brzy po získání pochybné samostatnosti. Esteřin osud je však mimořádný. Ona si totiž umínila, že musí zachránit všech osm svých dětí před nacistickým běsněním. Vlastně že musí zvítězit nad Hitlerem. Pomohla jí k tomu hříčka přírody – její zcela árijský vzhled půvabné blondýny. Dobrovolně se odsoudila k jakémusi vnitřnímu vyhnanství, využívajíc hesla, že pod svícnem je nejvíc tma. Přežívala pak dlouhá čtyři válečná léta v elegantním horském hotelu, kde trávili svou dovolenou pouze nacističtí pohlaváři. Odtamtud dokázala tajně alespoň částečně ovlivňovat osudy svých dětí. Situace, kdy se dosud hyperaktivní žena octla v naprosté nečinnosti, ji přivádí k úvahám o hodnotě života. Ester byla totiž v meziválečném období velkopodnikatelkou, která vyšla z bídy, a z nuly se vypracovala k majetku s šesti nulami na konci. Jenže během pobytu v jejím luxusním vězení ji přepadají prapodivné myšlenky. Před válkou totiž žila jako moderní feministka. Ale teď – odloučena od dětí, je vydána na pospas jen svým vnitřním bolestným monologům, které ústí často v sebeobviňování, že neplnila správně citové poslání matky