Schodiště z písku

Jako po schodišti z písku se často marně plahočíme za nesmyslným snem či nedostupným tajemstvím. Své hemžení a bezradné trmácení mezi zemí a nebem naštěstí nebereme vždycky vážně – občas se mu dokážeme i shovívavě posmívat, aby nám bylo líp. Tak mluví zejména muži a uchylují se k hororům, sci-fi záhadám a psychothrillerům, jejichž méně drastické varianty v této knize naleznou – vedle romanticky tajemných příběhů o lásce, určených spíše něžnější části čtenářské obce. Autorka se snažila pobavit co nejširší spektrum zájemců o fantazii a humor, podnítit je k zamyšlení a zároveň získat jejich laskavou přízeň. Kdo jí to může zazlívat? Snad jen odpůrci uvedených hodnot, ale na těch jí pramálo záleží. Se čtenáři ji naopak – jak upřímně doufá – spojuje touha najít nebo alespoň hledat něco zvláštního v nás i mimo všechno zdánlivě poznané (rozluštění běžných a blízkých patálií pod zesměšňujícím cizokrajným kabátkem je nasnadě).