Azazel

Egyptský spisovatel, univerzitní profesor a znalec staré islámské filozofie a arabské medicíny, stylizuje svou druhou prózu jako zpověď napsanou starou syrštinou na třiceti pergamenových svitcích, nalezených údajně v roce 1994 v dřevěné krabici ve starověkých rozvalinách na severozápad od syrského města Aleppa. Autorem textů je Hypo, mnich, lékař a básník egyptského původu, zaznamenávající v roce 431 během čtyřiceti dnů v klášterní cele své životní zážitky i setkání s lidmi, kteří jej nejvíce ovlivnili. Na popud svého druhého já, našeptávače Azazela, si opět vybavuje traumatizující vzpomínky na otce, ubodaného křesťany, na léta studií teologie a medicíny, na pobyt v Alexandrii, kde poznal věhlasnou pohanskou filozofku a matematičku Hypatii, zavražděnou zfanatizovaným davem, na přátelství s moudrým knězem Nestoriem, jmenovaným patriarchou v Konstantinopoli a v neposlední řadě na milostné vztahy ke dvěma ženám, pohanské vdově Oktávii a zpěvačce Martě. Pochybující, nejistý a nerozhodný Hypo, sužovaný výčitkami svědomí, nenachází klid a smíření ani v prostředí kláštera u Aleppa, kam se uchýlil po svém pobytu v Jeruzalémě. Působivý román o víře, pochybnostech, fanatismu a toleranci získal v roce 2009 Mezinárodní cenu za arabskou literaturu. Historický román tvoří fiktivní zápisky křesťanského mnicha, svědka náboženských sporů uvnitř křesťanské církve v 1. polovině 5. století.