Zámořské objevy. Vasco da Gama a jeho svět

Po porážkách křižáků na Blízkém východě pokračovala mocenská a ideologická expanze západoevropských křesťanů mnohem úspěšněji na mořích. Malý portugalský národ využil své polohy i zkušeností a roku 1415 přenesl iberskou reconquistu do Afriky. Epocha zámořských objevů – hledání obchodního a politického prospěchu na východě za muslimskou bariérou – vyvrcholila v okamžiku, kdy Vasco da Gama se svou flotilou stanul 20. května 1498 před přístavem Kalikat na západním břehu bohaté Indie. Otevřel tím pravidelný styk několika odlišných civilizací a spolu s Kryštofem Kolumbem započal éru kolonialismu. Evropa vzestupovala tou měrou, jak ovládala oceány, a Portugalci, kteří se dokázali na jediné plavbě dotknout čtyř kontinentů, dlouho vedli výboje podporované papežstvím i rodícími se finančními středisky. Když Vasco da Gama koncem roku 1524 jako indický místokrál zemřel, změnila se nejen světová rovnováha, ale také evropské myšlení. Stavba lodí, navigační přístroje, přesné mapy, slovníky dosud neznámých jazyků, popisy vzdálených krajů a jejich obyvatel dokončily renesanční obrat od mýtů k podloženým informacím, od gotického trpitelství k optimistickému prožívání pozemského života, od izolace k poznání jiných kultur a etnik. Zámořské objevy, v jejichž popředí stáli celé jedno století Portugalci, tak zahájily dalekosáhlé procesy, kterým dnes říkáme multikulturalita a globalizace.