Půlnoční přípitek

Když jsem se rozhlédl po svém vězení, na čele mi vyrazil pot. Viděl jsem nejrůznější mučící nástroje, mezi nimi železnou pannu. Všechno to zařízení vypadalo, že se ho léta nikdo nedotkl. Musel jsem co nejrychleji najít cestu ven, neboť jsem svůj život nechtěl skončit mezi živými mrtvolami. Ale jak? Sedl jsem si na skřipec a přemýšlel. „Pojď, Sinclaire," oslovil mě jeden kostlivec, „je půlnoc. Připij si se mnou ďábelským nápojem!"