Věnováno Ráchel

„Tak hele. Jsi fajn, ale snadno ochočitelná a prázdná, umíš se jen uculovat a tvoje osobnost není ničím víc než jen shlukem dívčích přetvářek, okouzlujících, ale bezvýznamných, bez podstaty. Život, milá Ráchel, chce víc pozorování a promýšlení, než si vůbec dokážeš představit.“ Říká v duchu Charles Highway „starší ženě“, jejíž svedení má být jedním z mezníků jeho dospívání. „Já? Já jsem nevyzpytatelný, vypočítavý, posedlý sám sebou – vlastně téměř šílený: já jsem ten druhý extrém: já se nehodlám vydat na pospas svojí vlastní spontánnosti.“ S jakou samolibostí, cynismem a ironií plánuje její dobývání, líčí své sexuální dovednosti, hovoří o literatuře a komentuje všechno kolem sebe, se dozvídáme z poznámek věnovaných Ráchel, které v předvečer svých dvacátých narozenin zařazuje do pečlivě vedené kartotéky právě končícího mládí. Od roku 1973, kdy tehdy čtyřiadvacetiletému Martinu Amisovi tato prvotina vyšla, se kniha „Věnováno Ráchel“ dočkala celé řady vydání a roku 1989 byla i zfilmována.