Hořce voní arnika : jiná Šumava

Arnika je léčivou bylinou, která se u nás vyskytuje nejvíce právě v šumavských horách. Pro Břetislava Ditrycha je však tato bylina i poněkud hořkým symbolem, který na jedné straně demonstruje přírodní krásy této krajiny, na druhé ale její některé znaky (jedovatost) upozorňují na vypjaté a tragické historické okamžiky, které tímto regionem kráčely. V rytmizovaném verši, v němž je důraz položen na vypravěčskou, prozodickou polohu, otevírá autor cestu, na níž znovu vyvstávají dějinná mementa, propojující obrazy zničených osad, trýznivé a bolestné životní příběhy, vyhaslé pece a sklárny či další místa, kde kdysi lidé pracovali a po staletí nacházeli svůj domov. A jak básník pochází tímto zamyšleným územím a podle starých fotografií porovnává současnost s minulostí, často vidí "bohapustý" svět bez duše, zchátralé trosky kostelů, poničené a žalující náhrobky na zdevastovaných hřbitovech. A také zamlklé pláně, zplanělé stromy a boží muka jako němé svědky neblahých událostí. "Ne, nesoudím, nehledám viníky," říká autor v závěru. "Jenom připomínám". Z tohoto důvodu je tato jeho básnická připomínka více než pouhou varovnou poznámkou. Česko-německé vydání básnické skladby, napsané v letech 2010-2013, je inspirováno nejen přírodou šumavského regionu, ale i lidmi a jejich nelehkými osudy v dramatických dobových situacích. Výrazný fotografický doprovod Josefa a Františka Seidelových.