Literáti a mandaríni : neoficiální kronika Konfuciánů

Satirický román čínského autora z 18. stol., předchůdce klasického čínského románu z období vrcholného rozkvětu poslední čínské dynastie. Kompozičně je román postaven jako řetězec vzájemně propojených portrétů hlavních hrdinů, příslušníků tradiční konfuciánské džentry. To autorovi umožnilo uvést do děje velké množství postav, pomocí jejichž osudů popisuje zkorumpovanost a neschopnost státní byrokracie. Tato kritika se děje na pozadí konfuciánského ideálu ušlechtilosti, který představuje malíř Wang Mien. Ten je nesmírně nadaný, odmítá však složit vyšší zkoušky a ujmout se nějakého úřadu. Uchyluje se proto do ústraní a umírá ve skrytu v horách, aniž někomu řekne své pravé jméno. Román je ale především velkým satirickým dílem, ve kterém je satira, ironie, parodie a karikatura doprovázeny zobrazením marného boje mezi ideálem a přizpůsobivostí. Předmětem satiry je zejména systém čínského vzdělávání, který vede k bezduchému memorování klasických textů a k myšlenkové sterilitě. Mnohé postavy z románu se staly lidskými typy dodnes žijícími v čínském podvědomí (např. postava tupého a nadutého akademika Kaa, dobromyslného hlupáka Fan Ťina nebo až směšného idealisty Tao Šao-čchinga).). Ačkoliv nepatří mezi čtyři klasické čínské romány, je považován společně se Snem v červeném domě za vrchol čínské klasické prózy. Z tradičních vypravěčských metod použil Wu Ťing-c jen některé umělecké postupy, zejména ustálené formule nebo dělení na vypointované kapitoly, kdy již název je stručným obsahem. Zatímco v předcházejících dílech tohoto typu byl hlavní složkou děj, klade Wu Ťing-c důraz především na psychologii postav a na lyrizující popis prostředí. Román není primárně určen lidovému čtenáři, ale především vrstvě vzdělanců, s čímž souvisí také jeho subjektivnější ladění i autobiografické prvky.... celý text