Přemožení žalobce

Jedním z nejpozoruhodnějších rysů služby našeho Pána bylo, že byl přítelem hříšníků. Nejenže se v jejich přítomnosti cítil uvolněně; ještě pozoruhodnější je, že oni se cítili uvolněně v přítomnosti jeho. Ježíš hříšníky neodsuzoval, ale měnil je tím, že je miloval. To neznamená, že s nimi nemluvil o jejich hříších, ale činil tak s opravdovou láskou. To mu umožnilo mluvit s nimi o pravdě, která je může vysvobodit, a nikoli jim nakládat další břemena. Musíme se naučit přistupovat k hříšníkům stejně jako Ježíš – s otevřenou náručí a s řešeními jejich problémů. Nesmíme je ještě více odcizovat; musíme k nim přistupovat s ryzí láskou a touhou pomoci. Odpověď na problémy společnosti je duchovní, nikoli politickou záležitostí. Snažíme-li se bojovat proti společenským a morálním problémům, musíme kázat pravdu, která lidi osvobozuje, a ne je odsuzovat a odpuzovat. Církev nepotřebuje přízeň veřejného mínění. Její síla není v počtu nebo ve finančních zdrojích. Nepotřebujeme ani politickou moc – potřebujeme Boží milost. Bůh dává milost pokorným – proto se musíme naučit využít každé příležitosti k tomu, abychom se pokořili. Jedním ze základních způsobů, jak to může církev dělat, je, že uzná chyby, jichž se v dějinách dopustila, a požádá o odpuštění ty, kteří byli zraněni. Taková pokora má obrovskou moc – strhává bariéry a zdi, které rozdělují národy a kultury, takže se může dít služba smíření. Písmo mluví jasně o tom, že v posledních dnech tohoto věku bude církev vyvýšena a bude mít duchovní autoritu, jakou nikdy dříve nezakusila. Tato autorita je nezbytná, má-li církev splnit své poslání. Cesta k tomuto vyvýšení vede skrze pokoru.