Doznání Nata Turnera

V pozdním létě roku 1831 se v zapadlé končině jihovýchodní Virginie vzbouřili černí otroci. Byla to jediná organizovaná vzpoura, třebas krátkodobá, v dějinách amerického černého otroctví. Vedl ji pozoruhodný mladý, jedenatřicetiletý černoch jménem Nat Turner, vzdělaný otrok, který secítí Prozřetelností předurčen osvobodit svůj lid a vyhubit všechny bílé v kraji. Ve světle útlaku, vykořisťování a beznaděje hledá spravedlnost pro své černé bratry a jako kazatel-samouk nachází oporu a opodstatnění pro svůj boj v jediné knize, kterou zná, v bibli. Poslání, jež mu ukládá jeho smysl pro spravedlnost a rovnost všech lidí, pokládá za příkaz boží a inspiruje se starozákonními proroky. Tyto události a stejnojmenné písemné doznání Nata Turnera z roku 1831 se staly podkladem románu předního romanopisce Williama Styrona. „Styronův román je úžasným dotvořením primitivního dokumentu,“ píše o něm Zdeněk Vančura ve své studii „Věk gigantů. Několik pohledů na současný americký román“. „Nad vnějšími fakty buduje autor obraz duševního vývoje, toužebných snů a vidin prvního jižního otroka, který se naučil číst tak, že mohl přečíst celou bibli a vyložit ji soukmenovcům podle jejich nazírání a jejich cílů.“ Styronův román vyšel v USA v roce 1967 a vyvolal veliký ohlas i rozruch. V roce 1968 byla Styronovi za tento román udělena Pulitzerova cena.