Bajky

Tato knížka drobných útržků a často jen anekdotických příběhů řekne pozornému čtenáři téměř všechno o svém tvůrci, mnoho o době, v níž tvořil, především o změnách, které tuto dobu charakterizovaly. Čapkova bajka (v podstatě obvykle jen aforismus) je útvarem dosti osobitým. V klasické bajce vystupuje zlidštěné zvíře (věc) a svými vlastnostmi, jež připomínají vlastnosti lidské, člověka varuje či poučuje. „Nemocného osla navštívil vlk,“ vypráví Ezop. „Sahal mu po těle a strejcovsky se ptal, kde ho bolí. – Tedy, kdekoli se mě tedy dotkneš, zaúpěl osel, tedy cítím, tedy tu největší bolest.“ A Ezop moudře uzavírá: „Nikdy neměj přítele za ovci, nýbrž vždy za vlka.“ (Překlad J. Koláře.) I Čapkova bajka vychází z typických vlastností zvířete či věci, ale neztotožňuje je s vlastnostmi lidí, naopak osamostatňuje je. Dává pronášet pravdy nikoliv v měřítku našeho lidského světa, ale v měřítku a z hlediska světa zvířecího (věcného). Klasika ze Zlatého fondu SME. Digitalizovaný výbor z publikace: Karel Čapek. Bajky a podpovídky. Československý spisovatel. Praha 1961. 196 s.