Barbora harfenice

Román o těžkém údělu slepé vesnické ženy, která se od dětství potýká s mnoha obtížemi i ve vlastní rodině, ale přesto statečně zápolí se životem, aby poctivě uživila sebe i svého syna. Barbora ztrácí v dětství po neštovicích zrak a zůstává zohyzděná jizvami. V pražském ústavu se však naučí hrát na harfu, což se pro ní stává obživou. Přestože se dokáže sama uživit a doma není na obtíž, matka i sestra jí jen využívají, zahrnují jí neustále výčitkami a různým příkořím. Jedinou její radostí zůstává syn Tomáš, o jehož otci však Barbora nic neví. Ale i na ní čekají chvíle štěstí a radosti.