Šedá korouhev

Neexistuje hranice mezi setkáním a míjením. V obou literárních útvarech autor pracuje se svou svébytnou poetikou, která se objevila již v jeho předcházejících pracích. V próze ovšem v některých pointách přidává Reisinger šokovou koncovku, jež se pokouší ještě více obohatit často jen letmo rozehranou dějovou zápletku. Pro autora je charakteristické používat postmoderní jazyk, který bytostně souzní například v povídkách s existenciální tématikou, texty s romantickým nebo tajemným námětem však v tomto pojetí působí poněkud netradičním, až prazvláštním dojmem. Reisinger umí zvolit i nečekanou metaforiku, oděnou do barevných tónů a postupně přecházející až do jakýchsi snových vizí, v nichž (ostatně jako v celé tvorbě) uplatňuje i propojení spisovné a nespisovné češtiny. Podobná pravidla platí i pro autorovu poezii, která navíc odráží i jeho vyhraněné, mnohdy komplikované názory a myšlenky.