Texty o divadle. První část, čtvrtý díl

Vize, metody a techniky herectví 20. století. Významný teatrolog analyzuje moderní hereckou tvorbu, v ohnisku jeho zájmu jsou Stanislavskij a jeho systém, Michail Čechov, Strasberg, Appia, Craig, Decroux, Lecoq, Vachtangov, Mejercholdova biomechanika, expresionisté, futuristé, dadaisté, Brecht a Kantor. Výklad končí u antropologů divadla (Artaud, Brook, Grotowski, Barba ad.). Jmenovaní divadelníci se zajímají o samostatnou povahu herecké inspirace a způsoby, jakými lze dosáhnout přirozeného a spontánního jednání v umělých okolnostech jeviště. „Na sklonku milénia jsou tvůrci rozpolcení: na tíhu faktu stále anonymnější spotřební společnosti, kterou zobrazují, reaguje potřeba obracet se k člověku, k jeho jedinečné osobnosti, k jeho individualitě. K potřebě definice lidskosti, k jejím kořenům a tajemství, sahajícím až k rituálům… to je jeden z leitmotivů dvacátého století, o němž právě v těchto dnech vydal svědectví Jan Hyvnar v publikaci Herec v moderním divadle.“ – napsala Věra Ptáčková v Divadelních novinách a v Salonu, literární příloze deníku Právo, se dočteme: „Faktograficky obsažná a přitom čtivá a přehledná publikace, bez které by se neměl obejít nejen žádný praktikující divadelník, ale ani zvídavý divadelní nebo filmový divák… Vzácná kniha.“ Knihu doplňuje bohatá fotodokumentace a soupis literatury k tématu moderního herectví.