Sobě na počest

V doslovu k prvnímu českému překladu Rilkovy sbírky Sobě na počest (Mir zur Feier, 1897–1898, resp. 1909) Jaroslav Kovář poznamenává: „...Rilkova raná tvorba je syntézou toho nejlepšího, co německá (a nejen německá) poezie sklonku 19. století vytvářela: je geniálním spojením básnického impresionismu a obrazného symbolismu. Z tohoto pohledu je Rilkův impresionismus, zachycující prchavé vjemy a zážitky, povýšením do symbolických metafor, které převádějí konkrétní jedinečné imprese do duchovní roviny fantazijní obraznosti a individuální symboliky.“