Zemřela jako Sadie : příběh z 87. policejního revíru
Autoren
Parameter
Mehr zum Buch
Detektiv Steve Carella si nebyl jistý, jestli správně slyšel, co ten člověk řekl. Od muže, jehož žena leží rozpáraná na podlaze ložnice v kaluži vlastní krve, by člověk něco takového nečekal. Ten muž měl dosud na sobě převlečník a klobouk, šálu a rukavice. Stál vedle nočního stolku s telefonem, vysoký muž s úzkým obličejem, jehož svislou plochu dramaticky přerušoval pěstěný šedivý knír odpovídající prošedivělým spánkům. Oči měl jasné a modré a v žádném případě se v nich nezračila bolest ani zármutek. Jako kdyby se chtěl ujistit, že mu Carella rozuměl, opakoval úryvek svého předešlého výroku, tentokrát s ještě větším důrazem. „Strašně rád, že je mrtvá,“ řekl. „Pane,“ řekl Carella, „jistě vám nemusím připomínat…“ „Ovšemže ne,“ řekl muž. „Nemusíte. Náhodou jsem trestní advokát. Jsem si vědomý svých práv a velmi dobře vím, že všechno, co řeknu dobrovolně, může být později použito proti mně. Opakuji, že má žena byla skrznaskrz zkažená, a já jsem strašně rád, že ji někdo zabil.“
Publikation
Von Zemřela jako Sadie : příběh z 87. policejního revíru (1997) sind aktuell auf Lager verfügbar.
Buchkauf
Zemřela jako Sadie : příběh z 87. policejního revíru, Ed McBain, Alena Maxová
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 1997
- Buchzustand
- Gut
- Preis
- € 1,90
Lieferung
Zahlungsmethoden
Feedback senden
- Titel
- Zemřela jako Sadie : příběh z 87. policejního revíru
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Ed McBain, Alena Maxová
- Verlag
- Český spisovatel
- Erscheinungsdatum
- 1997
- ISBN10
- 8020206647
- ISBN13
- 9788020206640
- Reihe
- 87. revír
- Kategorie
- Krimis und Thriller
- Bewertung
- 4,05 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Detektiv Steve Carella si nebyl jistý, jestli správně slyšel, co ten člověk řekl. Od muže, jehož žena leží rozpáraná na podlaze ložnice v kaluži vlastní krve, by člověk něco takového nečekal. Ten muž měl dosud na sobě převlečník a klobouk, šálu a rukavice. Stál vedle nočního stolku s telefonem, vysoký muž s úzkým obličejem, jehož svislou plochu dramaticky přerušoval pěstěný šedivý knír odpovídající prošedivělým spánkům. Oči měl jasné a modré a v žádném případě se v nich nezračila bolest ani zármutek. Jako kdyby se chtěl ujistit, že mu Carella rozuměl, opakoval úryvek svého předešlého výroku, tentokrát s ještě větším důrazem. „Strašně rád, že je mrtvá,“ řekl. „Pane,“ řekl Carella, „jistě vám nemusím připomínat…“ „Ovšemže ne,“ řekl muž. „Nemusíte. Náhodou jsem trestní advokát. Jsem si vědomý svých práv a velmi dobře vím, že všechno, co řeknu dobrovolně, může být později použito proti mně. Opakuji, že má žena byla skrznaskrz zkažená, a já jsem strašně rád, že ji někdo zabil.“