Osudná vejce. Psí srdce

Dvě groteskní novely - Osudná vejce (1924) a Psí srdce (1925) - plné napětí, bohatého děje, překvapivých zvratů a komediálnosti jistě upoutají i neobvyklým námětem. V Osudných vejcích se čtenář stane svědkem zhmotnění Darwinovy teorie: náhodně objevený zázračný paprsek probouzí k životu nové a nové jedince, silnější požírá slabšího, a tak katastrofa na sebe nenechá dlouho čekat. V Psím srdci už nejde o hříčku náhody, ale o připravovaný experiment. Známý profesor transplantuje toulavému psu hypofýzu a mužské pohlavní orgány. Experiment však profesora zaskočí - zvíře se sice mění v člověka, ale v neuvěřitelného hrubce, nevzdělance, agresívního asociála a podlého zbabělce. Homunkulus ohrožuje své okolí a jeho tvůrce si muží položit otázku o zodpovědnosti vědce. Bulgakov využil fantastiky k odhalení problémů reálného života, k apelu na lidskou zodpovědnost, tak naléhavou i v dnešním světě.