Bojoval jsem u Berlína

Na sklonku roku 1944, po těžkých porážkách v Africe, Itálii, Francii a především v Rusku už jen málokdo věřil, že by se Německo ještě dokázalo vzchopit a dosáhnout konečného vítězství. Šestadvacetiletý kapitán německého wehrmachtu Helmuth Nowak, bojující od prvního dne tažení na východní frontě, si po katastrofálních nezdarech stanovil jednoduchý životní úkol: jeho nejdůležitějším posláním se stalo zachránit pro budoucí poválečné Německo co nejvíc mladých životů, které mu byly svěřeny. Třebaže už ale bylo zcela jasné, že Německo své tažení za "životním prostorem" na východě prohrálo, existoval závažný důvod, proč bojovat dál - bylo třeba zastavit vítěznou sovětskou armádu dřív, než pronikne na německé území, kde by se mohla mstít za všechno zlo, které německé jednotky v Rusku během války napáchaly.Úkol zadržet Rudou armádu do chvíle, než německou půdu obsadí západní vojska a celá válka tím skončí, stál i za cenu mnoha zmařených životů, v roce 1944 však všechno svědčilo o tom, že německá armáda už na jeho splnění nemá dost sil. Říšský kancléř Adolf Hitler se rozhodl vsadit na poslední kartu, která mu ještě zbývala: nečekaným protiútokem v Ardenách chtěl uštědřit západním Spojencům těžkou porážku, která by je přinutila jednat o míru, a umožnila Německu vrhnout všechny zbývající síly proti sovětskému náporu. Hazardní sázka mu nevyšla, wehrmacht byl znovu poražen a jeho poslední zálohy zničeny. Naděje, že se podaří zastavit nebo alespoň zpomalit drtivý sovětský postup do srdce Německa tak vzaly definitivně za své, armáda však musela bojovat až do trpkého konce, který se neodvratně blížil. Helmuth Nowak strávil po válce několik let v sovětském zajetí a teprve v penzi se rozhodl své zážitky z válečných let sepsat. Jeho knihy nabízejí zajímavý a zasvěcený pohled na tématiku, kterou jsme dosud znali převážně jen "z druhé strany barikády". Autor se knižního vydání svých děl už bohužel nedočkal, neboť v roce 2001 zemřel.