Pavel Roučka Bücher

Felice byla praktická a duševně jednoduchá žena středostavovského vkusu, což Kafku fascinovalo, ale zároveň komplikovalo jejich vztah. Nebyla jeho rovnocennou partnerkou v jeho vnitřním boji o manželství, často nechápala jeho složité zápasy. Kafka se potýkal s protichůdnými touhami: přáním po společenství a potřebou samoty, touhou po manželství a odporem k soužití, přáním založit rodinu a potřebou "klášterního" života. Tento vnitřní konflikt ho pronásledoval ve všech krizových obdobích. Během světové války se Felice přiklonila k sionismu a jako "pomocnice" pracovala pro Židovský lidový dům v Berlíně, kde učila děti uprchlíků. Jejich vztah vyvrcholil dvěma zasnoubeními (1914, 1917), která byla vždy zrušena. Po definitivním rozchodu s Kafkou, způsobeném i jeho nemocí, se Felice vdala za berlínského obchodníka Marasse a měla s ním dvě děti. Žili v Berlíně, poté pět let ve Švýcarsku a od roku 1936 v USA. Pět let před smrtí předala Felice Kafkovy dopisy spolu s jeho korespondencí své přítelkyni Grete Blochové newyorskému Schockenovu nakladatelství, což vedlo k významnému literárnímu události v šedesátých letech.

Mladý hrdina knížky Aleše Preslera nemá jméno ani příjmení. Ne proto, že by byl tak anonymní, ale právě že je tak konkrétní jako mnozí jeho vrstevníci mezi dvaceti až třiceti lety. Tiskárna, kde mladý muž pracuje, je "jako živá", hospoda, v níž se tlačí u jedné pípy ředitelé, náměstci, mistři i dělníci, je jakoby snímaná skrytou kamerou. Hrdina chodí do práce, chodí za zábavou a chodí s pěkným děvčetem. Ožení se, má děti a má problémy v práci i v rodině, jak to tak často bývá v životě kolem nás. Cítí, že je kolečkem v zaběhnuté mašinérii, kde je nejlépe mlčet a vézt se s ostatními, že nemá cenu čemukoli a komukoli se protivit, protože se nic nezmění a kritik nadřízených ještě dostane přes nos...