Hanuš Karlach Bücher

Franz Werfels Jahrhundertroman berichtet von den Ereignissen während des Völkermordes an den Armeniern im Jahre 1915. Die Geschichte konzentriert sich auf den Widerstand einer kleinen armenischen Gemeinde, die am Fuße des Berges Musa Dagh lebt.Vor diesem grausamen historischen Hintergrund gestaltet Werfel einen bemerkenswerten Roman epischer Breite und fasst dabei das Unaussprechliche in Worte.

"Bloody palmprints. He would always remember seeing first the bloody prints, one on each side of the glass-paneled doors. And then the doors swinging open and the girl spilling into the room. Arms wide, hands imploring . . . blue dress torn open over white blood-smeared bra, she lurched toward the muster desk, beseeching Kling to help, for God's sake, help." The girl was Patricia Lowery, fifteen years old. She was the lucky one. Soon after, they found her cousin, Muriel Stark, seventeen, lying in a doorway, her body ripped with knife wounds. Hysterically, Patricia talked to Detectives Steve Carella and Bert Kling of the 87th Precinct, telling her brutal story of molestation and murder. The man was tall, dark-haired, blue-eyed, she said; he had a knife blade four inches long, she would never forget what he looked like, what he made them do. Immediately, Kling and Carella set out to find the killer, launching interrogations, file searches, laboratory analyses -- all the weapons of investigation at their command. The twisting, blood-spotted trail leads them deep into the warped world of the sex offender. Then, click. Tall, dark hair, blue eyes, phony alibi. And a positive identification from Patricia: "I said I'd never forget." There's only one problem. He's the wrong man.

Páteří tohoto svazku jsou překlady Jindřicha Pokorného z výboru „Lodice“ (Odeon 1966, vzhledem k značnému časovému odstupu arci podstatně přepracované). Vedle toho byly použity překlady Ladislava Fikara, Jindřicha Flussara aj.

Výbor z povídek tohoto všestranného umělce. Autora, kterého ovlivnil svět anglosaského gotického románu. V Hoffmannovi se čtenářům i dnes vzdor historickému odstupu dostává literáta v syntetičnosti díla, v jeho dynamice, v jeho metaforičnosti nezastavující se před sférami mimo reálný svět. Kniha obsahuje sedm povídek, mezi nimi dosud nepublikovaný text Princezna Brambilla, pro Hoffmanna nejtypičtější.

Výbor z veršů německého barokního básníka Johanna Christiana Günthera Krvavý rubín, který vydáváme ve svrchovaném překladu Josefa Hiršala, potvrzuje neutuchající platnost výroku, jímž Vojtěch Jirát před lety doprovodil antologii z tvorby této epochy: „V době, kdy se znovu a znovu vydává a je plně oceňováno velké umění Bridelovo a Michnovo, není proto zbytečný pokus uvést k nám také umění jejich německých druhů… a umístit Günthera v našem literárním povědomí kamsi vedle Villona a romantických vyděděnců.“

Friedrich Torberg war wohl einer der letzten, der aus eigener Erinnerung die Atmosphäre des ehemals habsburgischen Kulturkreises und die Welt der Boheme in Budapest, Prag und Wien so intensiv zu beschwören vermochte. Franz Molnár, Egon Erwin Kisch, Anton Kuh, Egon Friedell und Alfred Polgar – hier werden sie alle wieder lebendig. Aber mehr noch kommen die Unbekannten zu Wort: der zerstreute Religionslehrer Grün, der geistreiche Rechtsanwalt Sperber, die Redakteure des legendären ›Prager Tagblatts‹ und natürlich die Tante Jolesch, die den Lauf der Welt auf ihre Weise kommentierte.

Wer verbirgt sich hinter dem einsamen Alten, der immerzu durch den Wald streift, Moose, Schmetterlinge und Steine sammelt und den die Einwohner deshalb bald den Waldgänger rufen? Mit der ihm eigenen, sanft leuchtenden Sprache schildert Adalbert Stifter das Schicksal des Baumeisters Georg, dem sein Leben nur einen Wunsch eigenen Kinder. Im Gefühl, ein sinnloses Dasein zu führen, trifft Georg eine Entscheidung, deren Bedeutung ihm erst Jahre später durch ein unverhofftes Wiedersehen bewußt wird.

Dvě romantické povídky z počátečního období tvorby známého rakouského spisovatele a šumavského rodáka. V první snové povídce s názvem Kondor provází její hrdina vzdušný balon, v němž se rozhodla překonat s dvěma společníky zemskou tíži mladá svobodomyslná šlechtična. Ohromující pocit z nadzemské výšky navždy proměnil její vnímání pozemského života a lásky. S hrdinou vyprávění pak oba do konce života spojuje platonický, ničím nezkalený cit. V povídce Ves na pláňce popisuje Stifter příběhem mladíka, rodáka z náhorní plošiny, který odešel do světa a po mnoha letech se vrátil ke svým chudým rodičům stejně nezkažený, jako odcházel, lyrickým jazykem krajinu svého dětství.

A celebrated mathematician presents more than 200 increasingly complex problems that delve into Gödel's undecidability theorem and other examples of the deepest paradoxes of logic and set theory. Solutions.

První novela Cizí přítel (1982) je osobní výpovědí moderní intelektuálky, druhá Hornův konec (1985) vypráví o sebevraždě zatrpklého samotářského historika. Dvě novely německého autora a dramatika charakterizuje vyhraněné nenávodné pojetí, zcela prosté přímých morálních apelů. V první novele lékařka, která se ocitá na pohřbu jediné osoby, k níž měla hlubší citový vztah, přehlíží svůj dosavadní život. Pod zdánlivou spokojeností se odkrývá duševní vyprahlost, neschopnost jakkoli se angažovat a citová prázdnota. Druhá novela se odehrává v roce 1957 a je souhrnem výpovědí několika zainteresovaných osob, která svým postojem dokazují relativitu konkrétních činů jednotlivce.

„Bernd Willenbrock führt im Berlin der späten neunziger Jahre erfolgreich einen Gebrauchtwagenhandel; auch im Privaten scheint alles zu stimmen. Dass der abgezäunte Platz mit den Fahrzeugen irgendwann Ziel eines nächtlichen Diebstahls wird, überrascht den Besitzer kaum. Auch der nächste Diebstahl, besser: Raubüberfall, lässt sich nicht aufklären; Behördliche Hilfe allerdings bleibt Willenbrock auch bei anderer Gelegenheit versagt, etwa als er um Baugenehmigungen zur Erweiterung seines Geschäfts ersucht oder, gravierender noch: als er und seine Frau im Wochenendhaus überfallen werden. Alle Sicherheiten des zivilisierten Lebens rutschen erst unmerklich und dann unübersehbar weg. Hinter vermeintlich geordneten Verhältnissen wird ein Dschungel sichtbar, in dem keine Regel mehr gilt außer: Hilf dir selbst! Willenbrock gerät schließlich in einen Strudel, in dem alles zur Bedrohung wird und ein Revolver wie ein Zeitzünder irgendwann losgehen muss.“

Von 1943 bis 1947 hat Thomas Mann an seinem großen Altersroman Doktor Faustus gearbeitet. Der 1949 erschienene umfangreiche Essay zur Entstehung dieses Romans, seinem, wie er schreibt, »wildesten« Buch, erzählt dessen Geschichte, »eingebettet wie sie ist in den Drang und Tumult der äußeren Ereignisse«. Nach dem Vorbild von Goethes ›Dichtung und Wahrheit‹ entsteht anhand von zahlreichen Tagebucheinträgen eine Mischung aus Werkstattbericht und autobiographischem Text, der die Entstehung des Romans vor dem Hintergrund weltpolitischer Ereignisse wiedergibt und persönliche Begegnungen und Erlebnisse Thomas Manns schildert. (source: publisher)

Karl Duschek steht im Schatten seines dominanten, strengen, unerbittlichen Vaters, der ein äußerst erfolgreicher Offizier der KuK-Monarchie kurz vor Beginn des ersten Weltkrieges ist und eine glänzende Karriere macht. Durch den Druck des Vaters schlägt auch Karl die militärische Laufbahn ein, obwohl er eigentlich eher schüchtern und zurückhaltend ist und sich für Musik interessiert. Er ist innerlich zerrissen: da ist einerseits die Angst vor seinem ehrgeizigen Vater, dessen Strenge so selten väterliche Liebe aufblitzen lässt, und dessen Ehrgeiz er versucht, gerecht zu werden, und andererseits der Wunsch, sich von seinem Vater, der feinen Gesellschaft und der ganzen soldatischen Welt abzuwenden und zu emanzipieren. Schließlich kommt er in Kontakt mit einem aufrüherischen, geheimen Zirkel. Den Verschwörern gehört auch die mysteriöse Sinaïda an, in die sich Karl verliebt. Schließlich kommt die große Gelegenheit: der Besuch des russischen Zaren wird angekündigt, und Karl wird ausersehen, einen tödlichen Anschlag auf ihn zu verüben...

Die „Nachtstücke“ gehören zu E. T. A. Hoffmanns bekanntesten Werken, sind sie doch der Kernbereich der deutschen Schauerliteratur. Mit der opulenten Sprachgewalt der Romantik ersann E. T. A. Hoffmann Meisterwerke des Unheimlichen und Geheimnisumwitterten. In diesem Buch sind die drei bekanntesten Nachtstücke vertreten: „Der Sandmann“, „Das öde Haus“ und „Das steinerne Herz“.

Meyrinks Golem gehört zu den besten Werken seines Genres. Wie sein Vorbilder E. T. A. Hoffmann und E. A. Poe lässt Meyrink das Traumhafte schon in der Alltagswelt beginnen, Realität und Überwirklichkeit fließend ineinander übergehen. Hier werden Erfahrungen im Grenzbereich der Seele zwingend in eine spannende Handlung umgesetzt. Die kongenialen Illustrationen von Hugo Steiner-Prag, einem Zeitgenossen Meyrinks, erhöhen den Reiz dieser Ausgabe.

Manche Romane entfalten, obwohl vor fast 200 Jahren geschrieben, erst heute ihre ganze Wirkung. Waren zeitgenössische Leser von Die Elixiere des Teufels -- erstmals 1815 und 1816 in zwei Bänden erschienen -- eher überfordert, steht der Roman heute als ein Meisterwerk der Fantastik in zahlreichen Bücherschränken. Auf den ersten Blick erzählt Hoffmann eine nicht eben neue Schauergeschichte: Der Bruder Medardus ist ein hoch angesehenes, für seine feurigen Predigten bekanntes Mitglied der Klostergemeinde. Als ihm die Aufsicht über die Reliquienkammer übertragen wird, beginnt jedoch sein Niedergang. Unter den Schätzen befindet sich auch eine Flasche der Elixiere des Teufels, mit denen der Satan vor Jahrhunderten den heiligen Antonius verführen wollte. Ein Schluck aus der Flasche besiegelt seinen Abstieg. Obgleich seine Predigten feuriger denn je werden, verliert er sich in Selbstverliebtheit und entsagt so dem Göttlichen. In der Hoffnung, Medardus Seele zu retten schickt ihn der Prior des Klosters auf die Reise nach Rom. Einmal frei von den Mauern des Klosters, beginnt Medardus Kampf gegen den den Verführer. Seine Reise ist gegprägt von Lügen, Diebstahl und Mord. Immer wieder begegnet er Personen, die ihm erstaunlich ähnlich sind. In diesen findet er all seine Schwächen wieder, er schlüpft in ihre Rollen, versucht ihr Leben und findet letztlich doch wieder zu sich selbst zurück.

Der berühmteste Katzen-Roman der deutschen Literatur ist eine grandiose Satire auf die Menschen-Gesellschaft. Kunstvoll darin verwoben ist die Lebensgeschichte eines Musikers, der wie der Autor selbst ein Leben als Kapellmeister fristet.

November 1989: Die Grenze wird feierlich abmontiert. Anhand einer Vielzahl von Figuren, Schicksalen und Geschichten beschreibt Schubumkehr den Verlauf dieses Jahres, in dem schließlich »kein Stein mehr auf dem anderen bleiben« sollte. Im Zentrum des Geschehens steht Roman, ein Mann mittleren Alters, der nach einem längeren Auslandsaufenthalt nach Österreich zurückkommt. Statt vertrauter Zusammenhänge erwarten ihn private Grotesken und Tragödien, statt versteinerter Verhältnisse erlebt er, wie diese zu tanzen beginnen.

Pokusy na lidech: smrtící experimenty německých lékařů.

Pohádky a pověsti z česko-rakouského pomezí vypráví o krásné přírodě, dobrotě venkovských lidí a podivuhodných postavičkách z dávných dob.

Román vypráví o procesu zrání mladého muže v samostatného člena společnosti v duchu humanistických ideálů německé klasiky. V knize se čtenář setkává se silnými charaktery protagonistů, kteří v krizových okamžicích života jsou přísní k sobě, zocelují se odříkáním a kázní, zachraňují se tvořivou prací a službou bližnímu. Na cestě k dospělosti prochází hlavní hrdina školou života – odrůstá rodičovskému domu, musí se osvědčit v povolání, hledá životní vzory a potkává svou velkou lásku. Autor jako zanícený vyznavač klidného vývoje společnosti kreslí před očima čtenářů obraz harmonického světa a snaží se vštípit jim touhu po klidném, činorodém životě v souladu s přírodou a mravními principy. Sebevzdělávání a zapojení člověka do řádu přírody a společnosti je základním tématem autorova výchovného úsilí.

Jeden prostý smolař se s rodinou vydává do lesů, aby unikl moru. Je užitečné porovnat obě verze této možná nejpůsobivější povídky Adalberta Stiftera: Proti neuhlazenému původnímu znění „Smolařů“ z roku 1849, kterému leckdo dává přednost, tu stojí „studiové znění“ textu nazvaného už „Žula“; v něm se Stifter blíží klasickému ideálu. Kdokoliv si přečte tuto knihu, bude vědět víc o jedné i druhé duši, které obě přebývaly ve Stifterově nitru.

»Auf Weihnachten wünschte ich eine Ratte mir.« In den Träumen des Erzählers kann das Tier sprechen und zwingt ihm die Vision vom Untergang der Menschheit und der Übernahme der Herrschaft auf Erden durch Ratten auf. Sie allein haben in der von Neutronenbomben getroffenen Stadt Gdansk-Danzig überlebt und bauen dort auf eine Solidarität gegründete neue Zivilisation auf. Gegen diese apokalyptischen Visionen entwickelt der Erzähler seine eigenen Geschichten, teils als Filmskripte für den zum Medienzar avancierten Oskar Matzerath: vom Maler Malskat und der falschen Restauration der 50er Jahre, von den toten Wäldern und der sterbenden Kraft der Märchen und von fünf geliebten Frauen, die sich in der quallenverseuchten Ostsee auf die vergebliche Suche nach Vineta als Ort weiblicher Utopie machen.

Heiter-malancholische Liebesgeschichte um eine Polin und einen Deutschen (Restauratorin und Kunsthistoriker). Gemeinsam verwirklichen sie eine Idee: eine Deutsch-Polnische Friedhofsgesellschaft ...

Vědecko-fantastické povídky východoněmeckého autora varují společnost před technickými vynálezy a objevy, které člověka zbavují morální odpovědnosti.

aneb Výjevy o květech, plodech a trní, neboli Manželství, smrt a svatba advokáta chudých Houžvětína Stanislava Sirového v říšském tržním městysi Kopytví Tento první německý román o manželství se většinou odehrává v říšském tržním městysi Kopytví, kde skromně žije mladý advokát Houžvětín Stanislav Sirový. Je sice chudý jako kostelní myš, ale protože má brzy dostat dědický podíl po matce, ožení se s rozmilou praktickou Alenkou, která za ním přijede až z Augšpurku. Mladí manželé jsou šťastni a vzájemná láska jim zpočátku pomáhá nést všechny svízele, jež přináší život v licoměrném a šosáckém Kopytví. Ale poručík si vymýšlí stále nové právnické kličky, aby nemusel dát dědictví z ruky, z mladé domácnosti postupně mizí cínové nádobí, Sirový se rozhodne, že si začne přivydělávat literární prací, rázná hospodyňka se až příliš čile a často ohání smetákem a hadrem, na scéně se objeví kopytevský seladón, ozve se žárlivost - a náhle jsou ,,medové měsíce'' tytam a místo nich je tu otázka v manželství nikoli neobvyklá: Jak dál? Sirovému však poradí jeho přítel dvojník, takže advokát vyřeší tento problém věru originálně.

V této próze vystavěl autor monumentální pomník všem mladým lidem, kteří ideály nového společenského uspořádání, kde mají platit ryzí hodnoty lidství, probojovávají i za cenu dočasného nepochopení, na izolace mezi blahobytnými břichy lidí domnívajících se, že "jdou s dobou", ve skutečnosti ovšem žijících ve strašlivém omylu záměny jevu za podstatu. Paul a Paula své štěstí spočívající na opravdových hodnotách nedobudují, jejich zápas skončí tragicky. Avšak Plenzdorf nenapsal žádnou plačtivou historii; naopak, její poloha je naveskrz optimistická - ideál tak ryzí nemůže zemřít.

Román volně navazuje na knihu Život a dobrodružství trubadury Beatrice (1981). Hlavní postavy románu jsou strojvůdkyně berlínské rychlodráhy Laura a její mytické lepší já zvané Amanda a trubadura Beatrice, která přijala podobu Sirény. Amandu oddělil od Laury vrchní ďábel Kolbuk v úsilí udržet světový patriarchát. Beatrice má skýtat oporu Lauře a Amandě při jejich spojení v jednu bytost v zájmu záchrany lidstva, které se ocitlo na rozcestí od něhož vede vývoj buď k totálnímu vyhubení lidstva a planety nebo k "polidštění" lidí. V románu se prolíná vyprávění o osudech Laury od jejího dětství k současnému osudu pracující osamělé matky s vyprávěním o bájných bytostech, které zasahují do jejího osudu. Autorka využívá bohatě jak mytologii řeckou, tak středověké báje německé, citáty z klasické literatury i z děl filozofických. V zápolení mužské a ženské poloviny lidstva je skryta metafora o boji pozitivních a negativních vlastnostech člověka. V románu nechybí humorný pohled na emancipaci ženy, ne vztah muže a ženy v socialistické společnosti.

Pět povídek vypráví příběhy všedního dne: „Paní Persokeitová nechá pozdravovat“ o svérázném zaplacení dluhu; „Prázdeň“ o člověku, který neustále přemýšlí, jak to navléci, aby se stal slavným; „Třetí hřebík“ o touze po nedostatkovém zboží; „Slečna Elvíra“ o člověku, který se snaží svést svou chybu na někoho jiného; a „Rozhodující zvraty“ o touze po úspěšném sexuálním životě. Všechny povídky jsou napsány s jemným humorem.

Reinhard kardinál Marx, arcibiskup mnichovský a freisinský, jinak dvojnásobný vysokoškolský profesor (teologie a sociálních věd a také ekonomie), prezident všech evropských biskupských konferencí a jedna z osmi hlav poradního sboru papeže Františka, se ve své první knize „Kapitál“, která rovněž vyšla v češtině, zabývá hospodářstvím a životní úrovní obyvatel. V novém textu „Církev přežívá“ (Kirche überlebt ‒ v originále typograficky zvýrazněná rafinovaná slovní hříčka, do češtiny vlastně nepřeložitelná) se zamýšlí nad situací katolické církve v dnešní době, nad jejím účinným posláním a zasazuje se o její pokrokové proměny, aby byla v souladu se „znameními doby“.