Eduard Milén Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Kresby a akvarely, převážně barevné. Se vstupní básní Oldřicha Mikuláška a doslovem Vladimíra Hrouzka. V příloze ruské, německé, anglické a francouzské resumé.

Sedm básní Karla Čapka, které napsal v rozmezí let 1908 - 1913 a které byly uveřejněny v Moderní revui, v Uměleckém měsíčníků, v Lumíru a v Almanachu na rok 1914.

tato sbírka je jemně ironická (místy sebeironická). Básně v ní jsou lyrické. Prolíná se zde nostalgie vzpomínek spolu s tušenými (ale neprožitými krásami). Postupně se ztrácí intimnost jeho citu a prožitky získávají obecnější platnost. Tato sbírka znamenala velký zlom v jeho tvorbě a vlastně zde byl vytvořen prostor pro další období a pro tvorbu jinou než poetistickou. Ovlivnění poetismem však Seifertovi zůstalo do konce života.

Básně věnované Karlu Čapkovi. Bibliofilské vydání: podle druhého vydání Českých básní upravil a gotickým písmem vlastnoručně napsal Vladislav Jindra, svázal K. Lindauer.

Poutavé ztvárnění osudů pěti mladých lidí, kteří na přelomu století vášnivě vyžívají své mládí a s nemenší vášnivostí hledají životní pravdy i cesty sociálního pokroku.

Voltaire erzählt mit viel Witz und Ironie von den Abenteuern des einfältigen Candide, der hartnäckig glaubt, dass die Welt, wie Leipniz behauptet, »die beste aller möglichen« ist, selbst wenn er mit Ungerechtigkeit, Leid und Verzweiflung konfrontiert ist. Mit seiner Romansatire, die er zunächst 1759 anonym veröffentlichte, erregte er zu seiner Zeit Aufsehen. So wurde sein Werk von der Kirche auf den Index der verbotenen Bücher gesetzt.