Diese Autorin taucht in ihrer Arbeit in die Tiefen menschlicher Beziehungen und gesellschaftlicher Tabus ein. Ihre Prosa, die sich durch scharfen Einblick und hochentwickelte Sprache auszeichnet, erforscht Themen wie Liebe, Verlust und die Suche nach Identität. Mutig widmet sie sich auch sozial sensiblen Themen wie der weiblichen Homosexualität und bringt damit eine neue Dimension in die Literatur.
Klappentext:Die junge Pragerin Zuzana Brabcová fängt in diesem Roman das Lebensgefühl ihrer Generation ein, die in der Zeit nach dem Prager Frühling aufwuchs: Underdogs, Verrückte, Penner - Menschen, die auf der Flucht sind aus dem Land oder der Polizeiwache, immer auf der Flucht, egal wohin, einfach nur weg. Weg aus der Welt des Untergangs, des verlassenen Himmels.
Zlodějina není jednoduché čtení. Prolíná se v ní současnost s minulostí, fantazie se skutečností. Eman Podoba, který nás vede celým příběhem, na sebe váže další postavy, u nichž autorka bez sentimentu vykresluje jedinečnost lidských životů. Stěžejním okamžikem je 17. listopad 1989, kdy Eman schytá na Národní třídě při demonstraci ránu do hlavy pendrekem a skončí s trvalým poškozením mozku v psychiatrické léčebně. Ačkoli se zde proplétají dva skutečné lidské osudy – zmíněného pacienta Emana a prodavačky Hany Matějů, která jednoho dne uvízne v zaseknutém výtahu – je Zlodějina jedno velké podobenství. A právě to z ní dělá prvotřídní román.
Málokdo z české literatury se dokázal hlídat tak důsledně, aby nepsal zbytečně. A málokdo do svého psaní investoval tolik ze svého života jako Zuzana Brabcová. Dokladem je i její finální kniha Voliéry — intimní deníková výpověď o neuroticky přecitlivělém vnímání světa kolem nás. Jako v jejích předchozích dílech, i zde uhrančivě působí práce s jazykem, pulzujícím od strohého záznamu po výsostnou metaforičnost, od lyrických poloh až po vulgárnost, obnažujících motivy osamění a ztracenosti ve světě, který přestal dávat smysl. Záznamy každodennosti se tu posouvají k obecným, symbolickým, výpovědím. Nefilozofují, ale šokují obnažováním grotesknosti — jako by přítomnost generovala už jen černý humor, bizarnosti, nadutost a prázdnotu. Poutník provedl inspekci světa a nemá se kam uchýlit. Ráj srdce, vlastního nitra, už není. Voliéry jsou černou perlou.
Vnitřní drama nové prózy Zuzany Brabcové Stropy se odehrává v psychiatrické léčebně; „detox“ se stává místem exponovaných mezilidských vztahů, místem trýznivých otázek i odpovědí na životní traumata, do nichž vstupuje vnější svět jako znepokojivý nebo utišující element. Od zdí a stropů, jakoby se otvírajících do jiného neznámého prostoru, se také odvíjí autorčino silné téma, jímž je „zkoumání“ našeho odhodlání či neschopnosti vyjít ze sebe sama a (levinasovsky řečeno) uznat převahu druhého; stejnou závažnost má i kritický pohled na společností vyžadovanou schopnost jedince obstát v nejednoznačném dialogu s mnohotvárností světa. V místy až fantaskním vyprávění se stírá rozdíl mezi takzvaně skutečným a snovým světem, mezi vnitřním prožíváním postav a jejich zdánlivě objektivním obrazem. Sled mnohdy sarkastických scén, v nichž se otevírají bolestná zákoutí lidské touhy po svobodě, znova a znova omezované, lámané, limitované (viz název Stropy), je jakýmsi imaginativním průzkumem lidských možností i „nemožností“.
Když v roce 2000 vyšel poprvé Rok perel, stala se z něj událost. Že třetí knihu Zuzany Brabcové provázely příznivé recenze, na to byla zvyklá již od své prvotiny. Ale Rok perel, to byl náhle zcela jiný případ. Nádech senzace, spojený s románovým lesbickým coming outem, vyvolal zvědavost i těch médií a čtenářů, kteří by jinak o autorku asi nezavadili. Lesbický vztah dodává románu dráždivý prvek čehosi, co v české literatuře do té doby nebylo přítomno, či přinejmenším ne tak otevřeně. Krom toho v něm jde o (medializovaný) příběh samotné autorky, která prošla podobnou zkušeností jako její hrdinka. Když Lucie potká mladou vyzývavou Magdu, její dosavadní život se hroutí v míře, jakou si předtím nedokázala představit a jež má paralelu v tak velkých postavách světové literatury, jakými byli Mannův profesor Unrat či Nabokovův Humbert Humbert. Coming out přitom není úlevou – po euforických okamžicích přichází kocovina a změna sexuální orientace sice zůstává daností, ale zároveň také novým břemenem ve vztahu k většině lidí, s nimiž byl spojen dosavadní Luciin život. Brabcová příběh staví téměř jako thriller s tajemstvím: postupně získává obrysy a tempo a graduje do dramatického finále…
Dospívání v normalizaci a pozdní lesbický coming out. Už samotným názvem svého prozaického debutu Daleko od stromu (1984) signalizuje Zuzana Brabcová (1959–2015) téma generačního odcizení a názorové distance mladých od politických ideálů svých otců i dědů. Motivem jablka (poznání, sváru, padajícího) ostatně otevírá i svou skutečnou a dosud nepublikovanou prvotinu Ovčí brána (1980), jež vychází nyní v České knižnici v úplnosti vůbec poprvé. Románem Rok perel (2000), v němž zralou ženu dovedou její touhy, závislosti a posedlosti až do psychiatrické léčebny, podnítila autorka na prahu milénia diskuse o problematice (sexuální) sebeidentifikace.
