Jiří Němec Reihenfolge der Bücher

Vybrané práce Jiřího Němce z rozmezí více než patnácti let spojuje téma lidské svobody. Otázku svobodného jednání, jeho předpokladů a důsledků, považoval autor celoživotně za vůbec nejdůležitější. Výbor zachovává chronologii vzniku textů a umožňuje tak sledovat podoby a vývoj Němcova myšlení v dosud neznámé celistvosti. Název Drama lidské svobody odkazuje k místu ve studii Implikace svobody, v níž píše J. Němec o životním obratu, provázeném převzetím odpovědnosti. Tento výbor nenahrazuje vydávané sebrané spisy, a tudíž nezveřejňuje ani všechny texty z uvedeného období, ani všechny texty, v nichž se autor věnoval tématu svobody. Smyslem výboru je zpřítomnit v základních obrysech autorovo životní téma v čase, kdy se nejen opět začíná zvedat zájem o jeho filosofické, psychoterapeutické a kulturně-společensky zaměřené dílo, ale kdy navíc získávají novou aktuálnost otázky, které Jiří Němec a spříznění myslitelé nastolovali.

Kniha představuje první komplexní analýzu politické ideologie a politiky dějin v českých zemích v období nadvlády nacionálněsocialistického Německa v letech 1939–1945. Hlavní pozornost je věnována proměnám historického diskurzu po březnu 1939 v závislosti na vývoji protektorátní politické ideologie – takzvané říšské myšlenky. Autor zkoumá, jak se proměnil vztah české společnosti k národní minulosti pod vlivem společenské pomnichovské deziluze a zklamání ze zániku samostatného Československa. Sleduje, jak se postupně rodila aktivistická proněmecká politická argumentace, jakou úlohu v ní zaujímal náhled na dějiny českého národa a českých zemí a do jaké míry byla ovlivňována nacistickou říšskou exekutivou v protektorátu. S tím souvisí i následná analýza úředního, propagandistického a vědeckého aparátu, který se podílel na formování protektorátní politiky dějin. Autor si současně klade otázku, jakou roli hrály politická ideologie a politika dějin v nacistických plánech na germanizační „převýchovu“ obyvatelstva českých zemí. Představuje některé významné publikace o českých dějinách uvedené v té době do oběhu a rozebírá problematiku dějepisné výuky na českých školách v protektorátu.

První svazek spisů Jiřího Němce zahrnuje texty o literatuře, filmu a výtvarném umění z let 1959–1989. Název Profily odkazuje na návrh Jiřího Němce na pojmenování výboru z jeho prací, o jehož vydání se domlouvali v letech 1999–2001. Svazek je rozdělen do dvou oddílů. První oddíl se zaměřuje na českou kulturu, včetně děl domácích autorů a exilových autorů po Němcově odchodu do Rakouska v polovině osmdesátých let. Druhý oddíl shromažďuje Němcovy články a studie z konce padesátých a poloviny šedesátých let, které se týkají zahraničních autorů a jejich děl, včetně jejich překládání do českého kontextu. Texty jsou v obou oddílech chronologicky seřazeny. První oddíl začíná textem o „outsiderech“ v české literatuře z roku 1959, zatímco končí recenzí sborníku o Bohumilu Hrabalovi z konce osmdesátých let. Druhý oddíl zahajuje Němcův první publikovaný text, doslov k české edici próz Roberta Louise Stevensona, a končí studií o překladové literatuře v Československu z poloviny šedesátých let, kterou napsal společně s Vladimírem Kafkou. Kniha zahrnuje všechny známé texty Jiřího Němce, které napsal s úmyslem je uveřejnit, a komentáře k jednotlivým textům objasňují okolnosti jejich vzniku.

Představení osobnosti, díla a vlivu Jaroslava Foglara se neomezuje na historickou životopisnou črtu, ale usiluje mj. na základě empirického šetření (n = 1174) o ucelené odborné zpracování poměrně složitého sociálního jevu. Dosvědčení vlivu obvykle v dětství získané čtenářské zkušenosti na celý budoucí život, stejně jako zájem několika vědních oborů (komiksová studia, literární věda, religionistika, pedagogika) o specifické metody skautského vychovatele, spisovatele chlapecké literatury a redaktora několika dětských časopisů je tak prvním knižním počinem přesahujícím teoretické úvahy a hypotézy směrem k evidenci založené na dotazování čtenářů a příznivců Foglarových textů.

Kniha je paralelním vydáním německého originálu textu Martina Heideggera a českého překladu, který pořídil Jiří Němec. Překlad byl pro nynější třetí vydání důkladně redakčně prověřen a revidován. Historie tohoto prvního českého knižního překladu z díla německého filosofa Martina Heideggera (26. září 1889 – 26. května 1976) je vylíčena v komentáři. Překlad vyšel – s názvem O pravdě a Bytí – dosud dvakrát, roku 1971 v nakladatelství Vyšehrad (přičemž většina nákladu byla hned po vydání dána do stoupy) a roku 1993 v koedici nakladatelství Mladá fronta a Vyšehrad. V komentáři je také poprvé uveřejněn původní doslov Jiřího Němce k vydání chystanému v nakladatelství Mladá fronta na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, v němž mj. napsal: „Chceme-li se tedy v Heideggerově duchovní krajině orientovat, vyjděme z četby některého jeho díla v originále. Zachycené stopy nás pak už samy povedou k dílům dalším ... A snad se právě pro první setkání s Heideggerovou myšlenkou hodí spisek Vom Wesen der Wahrheit zcela mimořádně. Tato přednáška tvoří totiž v Heideggerově díle jakýsi otočný bod, ,osu turniketu‘, odkud jdou spojnice právě tak k jeho ranějším, jako k jeho pozdějším pracím.“

Druhý svazek edice rukopisných sešitů významné osobnosti české kultury zahrnuje Čtvrtý a Pátý zápisník, doplněný o oddíl zápisů z let 1964–1969. Jiří Němec psal tento intelektuální deník více než patnáct let, od srpna 1961 do roku 1978. Zaznamenával své aktivity, četbu a vlastní reflexe, což dokumentuje jeho vnitřní nasazení a vnější boje za svobodný život v komunistické společnosti. Období od jara 1965 do jara 1969 přináší významné události a změny. Například redaktoři časopisu Tvář se v roce 1965 zaměřili na aktivní spolupráci, místo pasivní obrany před blížícím se zákazem. Němec usiloval o obnovu katolické církve a sledoval výsledky 2. vatikánského koncilu, což ukazuje na propojení různých okruhů a témat, včetně dialogu mezi křesťany a ateisty, s nimiž se spojili myslitelé neortodoxního marxismu. Zápisníky také zachycují období 1967–1968, kdy došlo k pokusu o obnovu demokratického života, přerušeného okupací v srpnu 1968. Posrpnová doba je reflektována jako hledání východiska z bezvýchodné situace, kdy se duchovní boj stal zdánlivě nereálným. Tyto zápisníky poskytují cenné poznatky o strategiích boje za svobodný život v Československu a odhalují postoje Němce i jeho debatních partnerů z oblasti filosofie a teologie.

Svazek Zápisníky I obsahuje deníkové zápisy Jiřího Němce na samostatných listech z roku 1960 a První (6. 8. 1961 − 12. 5. 1962), Druhý (15. 5. 1962 – 2. 5. 1963) a Třetí zápisník (10. 5. 1963 – 28. 10. 1964). Jiří Němec psal intelektuální deník soustavně více než patnáct let, od srpna 1961 – vyzván tehdy Vladimírem Holanem – do roku 1978. Zaznamenával veřejné aktivity, jichž byl účastníkem, i svou četbu, nad obojím pak v zápisnících vedl vlastní reflexe. Zápisníky jsou svědectvím o vnitřním růstu jejich autora i vnějších zápasech, na kterých se podílel a jejichž středem bylo úsilí o svobodný život v podmínkách tehdejší komunisty ovládané společnosti a o „otevírání oken do Evropy“.

Při založení Masarykovy univerzity byly na její filozofické fakultě nejsilněji zastoupeny historické obory. Letošní sté výročí nabízí jedinečnou příležitost ohlédnout se za proměnami, jimiž historické obory během prvního století existence univerzity prošly. Z historického semináře se postupně oddělovaly a vedle něj také vznikaly další semináře a ústavy s úzkou vazbou k historii i jejím postupům – dějiny umění, archeologie, muzeologie, archivnictví a pomocné vědy historické, etnologie. Autory předkládané publikace vedla snaha odpovědět na otázky, jaký byl význam jmenovaných brněnských seminářů v dějinách vědy a vzdělanosti v domácím a mezinárodním kontextu, jaké osobnosti v Brně vyrostly či jaké vnější vlivy působily na institucionální utváření historických oborů na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Publikace je proto rozdělena do tří částí: Institucionální vývoj; Osobnosti; Tradice, inovace a projekty. V této perspektivě sledují autoři vývoj dnešního Historického ústavu, Semináře dějin umění, Ústavu pomocných věd historických a archivnictví, Ústavu evropské etnologie a Ústavu archeologie a muzeologie v proměnách dějin českých zemí od vzniku samostatného Československa až do současnosti.

Kniha je prvním celistvějším pokusem v ČR o zmapování krajanského ochotnického divadla v USA. Zachycuje sebrané informace a obrazové dokumenty o českých ochotnických spolcích, které v souvislosti s několika emigračními vlnami vznikly na území jednotlivých států USA. Nechává nahlédnout do činnosti spolků a některých významných osobností, jejichž aktivity byly vedeny především snahou o zachování mateřského jazyka, ale také např. o vznik samostatné Československé republiky.