Lissabon ist die weiße Stadt am Meer, in der sich Traum und Sehnsucht treffen. Keiner konnte ihre Melancholie und Einsamkeit besser ermessen als Fernando Pessoa. Hinter immer neuen Masken schlüpft er durch die engen Gassen, um mit jedem Blick eine neue Szene des kleinen Welttheaters zu erhaschen.
Výbor současné portugalské poezie, jenž sestavil atašé portugalského velvyslanectví v rámci Festivalu spisovatelů v Praze. V antologii jsou zastoupeni básníci: Eugénio de Andrade, Ana Hatherly, Pedro Tamen, Gastao Cruz, António Franco Alexandre, Manuel Gusmao, Nuno Júdice, Fernando Pinto do Amaral a Paulo Teixeira.
Výbor fantaskních, absurdních povídek, jejichž postavy a děje se odehrávají v jakémsi neskutečném, snovém světě i čase.
Výbor z povídek brazilské spisovatelky Clarice Lispectorové ukazuje všechny nosné aspekty její tvorby. Své hrdiny staví do krizové, přesto však v životě běžné situace a dává nahlédnout do jejich reakcí. Povídky vybrala a doslov napsala Pavla Lidmilová.
V pořadí třetí český výbor z mnohotvárného díla Portugalce světového věhlasu představuje po Pessoovi básníkovi a prozaikovi spisovatelskou osobnost vymezenou hlubinněji než žánrově. Editorka Pavla Lidmilová do tohoto svazku zařadila Pessoovy hermetické básně, „statické drama“ Námořník, anglicky psaný Esej o iniciaci a vybrané prozaické fragmenty a dopisy, jež všechny spojuje esoterická perspektiva. Výbor poodhaluje českému čtenáři roušku nad skrytými prameny tvorby jednoho z velikánů tohoto století, který stanul v téže řadě zasvěcenců jako svého času náš J. A. Komenský. Verše přebásnil Josef Hiršal, z portugalštiny přeložila Pavla Lidmilová, z angličtiny Šárka Grauová, předmluvu napsala Daniela Hodrová.
Seit jeher wurden Streitigkeiten im wilden Norden Brasiliens durch das Faustrecht entschieden.Viele Großgrundbesitzer halten sich auch heute noch Banden von Räubern und Totschlägern, um ihre Politik durchzusetzten. Einer dieser Banditen erzählt hier seine Geschichte...Er schildert seinen Jungend, wie er Kopfjäger und Bandenführer war, seinen Abenteuer und Begegnungen mit Kpfjägern und Gutsherren,von Frauen die er geliebt hat, von Triumphen und Niederlagen, seinen Verfehlungen und seinen Zweifeln an sich selbst... Rosa, Joao Guimaraes schafft ein Faszinierendes Bild des Sertao und seiner Bewohner... Der Sertao ist überall, wo die Viehweide keine Zäune haben, wo man meilenweit reitet, ohne auf einen Menschen , auf ein Haus zu stoßen, wo Menschen unbesorgt um den Knüppel der Obrigkeit lben, wo ältere hund härtere gesetzte herrschen:Das Recht des Stärkeren... und wo selbst Gott, wollte er sich dorthin wagen, lieber ein Gewehr mitbringen sollte.
Sedm povídek významného portugalského exilového spisovatele. Miguéis uprchl ve třicátých letech před diktátorským režimem z Portugalska a usadil se v USA. I když později měl možnost se vrátit, zůstal v exilu až do své smrti, přitom ovšem psal výhradně portugalsky a ve své vlasti došel plného uznání. Tento poněkud rozporuplný životní úděl se mohutně promítá do jeho díla, povídky v této knize nejsou výjimkou. V příbězích atentátníka, který přijíždí splnit svůj úkol do neznámého města, vědce, který z touhy po nezávislosti „prováhá“ svou osudovou lásku, spisovatele s příliš bujnou fantazií, zde i v ostatních povídkách jde především o pocity lidí, vytržených ze svého prostředí a tápajících v cizím světě. Toto téma je zjevně autorovou alfou i omegou a jeho vášnivá touha ulevit své rozpolcené duši prostřednictvím vesměs osamělých literárních hrdinů dává knize jakýsi naléhavý tón. Zajímavé čtení, zvláštním způsobem upřímné, oscilující na hranici tragična a ironického nadhledu, což je zřejmě styl vlastní autorům, jejichž základní životní zkušenosti vyvěrají ze specifického a často nemilosrdného prostředí latinského světa.
Podrobné sebezpytující, chladně intelektuálně analyzující úvahy člověka stojícího před bilanční sebevraždou se v první povídce prolínají s intenzivními prožitky posledních citových a emocionálních vjemů fiktivní postavy, venkovského šlechtice, barona de Teive. Tato postava je zosobněním negace života, životní prázdnoty, pesimismu a pýchy na vlastní intelekt. Ve druhé povídce Ďábel hovoří s ženou Marií a přes ní s jejím nenarozeným dítětem, svým duchovním synem. Představuje se jako ironik, snílek a kavalír a seznamuje ženu se svým chápáním světa.
Pět novel s různou tematikou zahrnuje portugalskou literární tvorbu od přelomu století do současnosti a jsou zároveň ukázkou jednotlivých literárních směrů od dekadence a symbolismu, k sociální problematice až k psychologickým otázkám a etice. Mário de Sá-Carneiro: Lúciova zpověď (A Confissão de Lúcio, 1913) – fantastická novela, ve které se obráží symbolismus a dekadence. Odehrává se v Paříži na přelomu století uprostřed bohémy a intelektuální společnosti. Přátelství dvou Portugalců je narušeno ženou a vede k vraždě. Branquinho da Fonseca: Neklidná řeka – psychologická novela o mladém inženýrovi, který pomáhá stavět letiště v opuštěném kraji. Napětí a nesnesitelnou atmosféru uprostřed mužské společnosti vytváří zde žijící jediná žena. Carlos de Oliveira: Včely v dešti (Uma Abelha na Chuva, 1953) – příběh nerovného manželství - zbohatlého kupce a zchudlé šlechtičny vedoucí k tragedii. Ferreira de Castro: Misie (A Missão, 1954) – děj se odehrává za 2. světové války ve Francii v malé vesnici, ve které představený mužského kláštera uvažuje o označení střechy klášterní budovy slovem misie, aby ji uchránil před leteckým útokem. Hélia Correiová: Ďáblova hora – příběh lásky slečny Mileny je jakási apoteóza mateřství a ženství, vycházející z lidových tradic a tajemných přírodních sil.
