Antonín Strnadel Bücher

Seifertova Romance o víně nepochybně osloví každého, kdo je schopen rozpoznat a vychutnat rozmanité tóny života, miluje moravskou krajinu a inspiraci jejím vínem, jež jitří touhy a povznáší ducha tak, že člověk může nahlédnout sebe sama s jiskrnou jasnozřivostí, aniž by propadal skepsi.

Pohádky, plné nadpřirozených bytostí, kouzel a čar, vyrůstají z bohaté tradice ruské lidové tvorby a odrážejí životní zkušenosti a názory lidu. Proto v nich vítězí dobro nad zlem, chytrost prostého člověka nad hloupostí bohatce, potrestána je zloba a špatnost. Ve druhém vydání byla kromě úvodu vypuštěna pohádka Pravda a křivda a provedeny menší jazykové úpravy.

I am not a book store or professional seller. These books belonged to my grandfather and all have his name written on the inside, as he loaned his books out and felt writing his name on the inside improved his chances of getting them back. All proceeds generated from the sale of his books goes to the Cleveland Clinic, where he worked for many years, as his dying request.

Pod sklíčkem vzpomínek z dětství a v dechu ještě živých zážitků básníkových spatříte, jak tepá život chudé dědiny pod Beskydami...

Notové zápisy a texty nejkrásnějších vánočních koled.

Die nach 1220 von Snorri Sturluson verfasste »Jüngere Edda« oder »Prosa-Edda« ist ein Lehrbuch für die altisländischen Dichter, die sogenannten Skalden. Sie werden anhand vieler Beispiele mit den Inhalten, den sprachlichen Techniken und metrischen Formen ihrer kunstvollen Poesie vertraut gemacht. Die vorliegende, mit umfangreichem Kommentar versehene Auswahl konzentriert sich vor allem auf die Kapitel, die den Inhalten gewidmet sind. Sie sind als Gesamtdarstellung der nordgermanischen Mythologie bis heute von unschätzbarem Wert.

Jarmila Glazarová nás v knize provází životem horalů od jara do zimy, od zrození ke hrobu. Zábavnou formou zaznamenává lidové zvyky, tradice a zkazky a doprovází je drobnými povídkami a historkami, plnými lidové moudrost a svérázného humoru. Zachytila tak valašskou vesnici s celým bohatstvímjejího folklóru.

Kytice pohádek. Ze svého Zlatodolu vybral Josef Štefan Kubín, il. Antonín Strnadel.

Podtitul: Lidové pohádky z Moravy. Méně známé i zcela zapomenuté moravské pohádky, plné lidové moudrosti a humoru v převyprávění i vlastní tvorbě obou autorů.

Ze sbírky pohádek, které v polovině minulého století sebral mezi moravským lidem katolický kněz B. M. Kulda, je jich pro knihu vybráno 25. Pohádkové náměty jsou podány v lidovém zpracováni, v němž hlavní úloha připadá prostým lidem, vesničanům, chytrým chasníkům, řemeslníkům, kteří svým důvtipem a srdnatostí překonávají všechna kouzla nadsvětských mocností. Text provázejí perokresby i pestré ilustrace.

Erbovní verše české poezie, v nichž básník tlumočí kolektivní sílu v trvalost národa a domova, provázejí kresby ze skicáře výtvarníka, jenž ze vzpomínek na rodné Valašsko vytvořil protějšek máchovské notě veršů. Doslov: Jiří Žáček a František Dvořák.

Drobná publikace na paměť národního umělce Antonína Strnadla (10. 5. 1910 – 31. 10. 1975) . Věnuje se ilustracím dětských knih, ve kterých Strnadel obzvlášť vynikal.

Z Kosmovy Kroniky české Z Kroniky české Václava Hájka z Libočan Legenda Křišťanova

Výbor českých, moravských a ruských pohádek - sestavil a doslov "Malířovo dětství" napsal Josef Strnadel. Pořadatel zařadil do knihy české a moravské pohádky J.Š. Kubína (U veselého věnce, Nebeský mlýnek, Nebeská, Havlíček), B.M. Kuldy (Janíček s voničkou), E. Kiliánové - O. Sirovátky (Zlaté pero, podkova a vlas, Vysvobozené princezny), K.J. Erbena (Tři zlaté vlasy děda Vševěda) i pohádky své (Zamrzlá studánka, O čarodějnicích), a překlady ruských národních pohádek (O třech carstvích, O Kostějovi Nesmrtelném), které pro nejrůznější knižní vydání ilustroval malíř, grafik a ilustrátor A. Strnadel. Pro čtenáře od 8 let.

Vyprávění o rušném životě a práci našeho pedagoga J.A. Komenského, o jeho dětství, studiích a cestování po Evropě v první polovině 17. století.

Česká poezie pro děti. Pestře ilustrovaná knížka básní o krásách a štědrosti přírody, dětských radostech i zábavách v průběhu celého roku.

Monografie historika výtvarného umění o ilustrátorském díle kreslíře a malíře, národního umělce (1910-1975) přibližuje atmosféru jeho tvorby, svět valašské přírody a venkovského života, a popisuje a rozebírá splynutí tradice a modernosti.

Epická báseň vynikajícího gruzínského básníka (1705-1792), čtvrtá část jeho básnické sbírky, shrnující jeho tvorbu a nazvané podle jeho křestního jména Davitiani. Veselá vesna byla inspirována ukrajinskou lidovou písní a psána písňovou formou po sugestivním vylíčení krutého boje Zimy a Vesny, jenž končí jejím nástupem, uvádí na scéně prosté lidi, pastýře a pastýřky, jako hlubokým zaujetím i humorem vypráví jejich příběhy a poznávání života.

Druhá část historické románové tetralogie (Valašský vojvoda, Jednou za slunovratu, Zbojníci, Živly), zabývající se hukvaldskými rebeliemi, vypráví o povstání poddaných třiceti vesnic na Hukvaldsku r. 1695, kteří se zbraní v rucevystoupili proti porušování císařského mandátu panem Harasovským, proti nelidským sociálním podmínkám, v nichž žili. Autor v široce rozvětveném románovém ději s řadou lidových rebelantských postav podává výrazný a přesvědčivý obraz dramatu poddanského povstání.

Z hradeckého rukopisu vybral, úvodem, poznámkami a jazykovými vysvětlivkami opatřil Jan Vilikovský. Obsahuje: Satiry o řemeslnících -- Desatero kázanie Božie -- Podkoní a žák -- O liščě a čbánu.

Notové zápisy a texty nejkrásnějších vánočních koled.

Její pastorkyňa: V jednom mlýně pracuje pohledná Jenůfa s Lacem a Števou. Ti tři tvoří milostný trojúhelník. Jenůfa je zamilovaná do Števy, s nímž pak čeká dítě. Laco Jenůfu skutečně miluje, ale ví, že Števu k Jenůfě přitahuje jen její krása. Proto jí v zoufalství pořeže tvář... Gazdina roba: Příběh "krajčířky" Evy a její nešťastné lásky patří k stále živému odkazu českého realistického dramatu.

Ilustrovaná koleda – z knihy Františka Sušila Moravské národní písně a nápěvy do textu vřaděnými / Nakreslil a upravil Antonín Strnadel. Nestránkováno, s notami.

Ze staré severštiny přeložil a doslovem a poznámkami opatřil Emil Walter. Sedmadvaceti pérovými kresbami a dvanácti původními litografiemi vyzdobil Antonín Strnadel. Sbírka eddických islandských epických mytologických a hrdinských písní. Edda znamená islandsky prababička a toto slovo mohlobýt použito s významem prazáklad skaldské poesie. Obsah: - Píseň o Völundovi (Völundarkviða) - Píseň o Helgovi, synu Hjörvardovu (Helgakviða Hjörvarðssonar) - První píseň o Helgovi, Hundingobijci (Helgakviða Hundingsbana I) - Druhá píseň o Helgovi, Hundingobijci (Helgakviða Hundingsbana II) - O smrti Sinfjötlově - Grípova věštba (Grípisspá) - Píseň o Reginovi (Reginsmál) - Píseň o Fáfnovi (Fáfnismál) - Píseň o Sigrdrífě (Sigrdrífumál) - Zlomek písně o Sigurdovi (Brot af Sigurðarkviðu) - První píseň o Gudrúně (Guðrúnarkviða I) - Krátší píseň o Sigurdovi (Sigurðarkviða inn skamma) - Brynhildina cesta do pekel (Helreið Brynhildar) - Zánik Niflungů - Druhá neboli stará píseň o Gudrúně (Guðrúnarkviða II) - Třetí píseň o Gudrúně (Guðrúnarkviða III) - Oddrúnin nářek (Oddrúnargrátr) - Píseň o Atlovi (Atlakviða) - Grónská píseň o Atlovi (Atlamál in grænlensku) - Gudrúnino popouzení (Guðrúnarhvöt) - Píseň o Hamdirovi (Hamdismál) - Píseň o Grottu (Grottasöngr)

Spisovatel a učitel Karel Dvořáček sbíral lašské pověry, pověsti a pohádky. Některé upravil pro rozhlas, jiné zdramatizoval. Tyto pohádky spisovatel přebásnil do nádherného jazyka. Původní název knihy, která poprvé vyšla v roce 1941, byl Boží země. Pohádky z hor, rok 1980, 3. vydání (1. v Albatrosu).

Antonín Hartl, jenž znal v rukopise Mateřské znamení, napsal o podstatě lyriky Nechvátalovy: „Kladným polem básníkovy osobnosti je jakýsi pudový lyrism, smyslnost, touha po zbožnění všeho, s čím přijde básník do styku. Záporným pólem je básníkovo odmítání skutečnosti, nenávist k hmotařskému světu, nenávist k zmatku a chaosu. Kladný pól dochází výrazu v teskné a smyslné písni, záporný v pathetickém řečnění; z onoho roste zpěvák melodických písní, z tohoto kazatel, karatel, prorok. Obojí spojuje živel dionyský, opojení, smysl pro hudební charakter slova." V hudebním charakteru poesie Nechvá-talovy, v dionyském opojení vidí Hartl zatímní vrchol jeho tvorby, provázený novým vroucím vlastenectvím, k němuž se básník probojoval a promiloval utrpením a bolestí. To je ono básníkovo mateřské znamení národní tradice, tradice prvního posvěcení české poesie v Máchovi a tradice písně lidové. "S tímto návratem k tradici ruku v ruce jde jiná snaha: úsilí o útvar složitější, pout od písně k symfonii, v níž je synthesa lyrismu a rétoriky a svorník lyrické dramatičnosti básníkovy. Souvislost tohoto návratu k tradici a tohoto směřování k útvarům vyšším je zřejmá: v tradici nachází básník pevnou oporu, základy, na kterých lze budovat, vykoupené ze základního bytostného sváru — tu se mohou vyvíjet oba póly bytosti, aby se spojily nakonec v kladném díle, ve vroucím vyznavačství, v hymnu víry.“