Der Band "Warum so spät?" präsentiert eine Auswahl der schönsten Liebesgedichte von Antonín Sova und ergänzt die kommentierten Werke von Karel Hlaváček und Otokar Březina, die für dekadenten bzw. mystischen Symbolismus stehen. Sova repräsentiert impressionistischen Symbolismus.
Spisy Antonína Sovy, svazek 8. román. Tóma Bojar se rozhodl proměnit jihočeský venkov ohrožený vylidňováním a bídou. Vstupuje do politického zápasu, agituje za práva rolníků, proti majetkovým výsadám šlechty a církve.
Obsáhlý výbor z básníkovy tvorby, který má představit A. Sovu jako velikého protikosmpolitického národního básníka důležité předneumannovské a předwolkerovské epochy českého písemnictví, jehož dílo vyrůstalo ze žhavého bojovného vlastenectví a z věrného přilnutí k rodné zemi ajejímu lidu. Básně byly vybrány z těchto sbírek: První verše, Realistické sloky, Květy intimních nálad, Z mého kraje, Soucit i vzdor, Zlomená duše, Vybouřené smutky, Ještě jednou se vrátíme, Údolí Nového Království, Dobrodružství odvahy, Lyrika lásky a života, Zápasy a osudy, Žně, Kniha baladická, Zpěvy domova, Krvácející bratrství, Rozjímání ranní i navečerní, Básníkovo jaro, Básně nesobeckého srdce, Naděje i bolesti, Drsná láska, Hovory věcí, Za člověkem, Píseň o rovnosti.
Svazek představuje komorní výbor z díla básníka, který je zaměřen na jeho lyriku nostalgických návratů a milostných vzplanutí. Svéráznost přístupu editora této knihy tkví v tom, že se výběrem veršů pokusil rekonstruovat drama Sovova zamilování do dívky o 19 let mladší, sňatku s ní a tragického krachu tohoto manželství. Tento nerovný sňatek podnítil básníka k působivým dílům jeho meditativní poezie a rovněž mu napomohl citlivě vyjádřit nálady "konce stolet".... celý text
Průřez tvorbou známého básníka. Krajiny, Meditace a písně, Lyrické balady, Reliéfy a panorámata
F. X. Šalda pět let po Sovově smrti napsal, že budoucnost mnoho ze Sovy odhodí, ale že podstatné z jeho úsilí zůstane, protože je v něm žízeň věčnosti, která jedině spřízňuje lidi přes propasti času. Sovovo dílo tvoří velký předěl mezi starší českou poezií a celou poezií moderní, a přestože její schopnost uchvátit jako celek odezněla s odchodem generace, jež si vytkla Sovu do štítu, jsme přesvědčeni, že i na prahu nového století v ní najdeme mnohé, čím je nám blízký, co působí na naše smysly, cit, myšlení i obraznost. Vybírali jsme ze Sovovy poezie milostné, krajinářské a reflexivní, přičemž nás vedly proměny jeho zjitřené vnitřní melodie, jíž básník, „přitahovaný láskou ke skutečnosti a odpuzovaný od ní její nedostatečností a nedokonalostí“ (Šalda), ozvláštňoval svou leckdy bolestnou výpověď o intimních dramatech lidské duše, která má svou vypjatou citovostí, smyslem pro náladu chvíle a omamnou hudebností nezastupitelné místo v orchestru české poezie.
