Antonín Sova Bücher

Der Band "Warum so spät?" präsentiert eine Auswahl der schönsten Liebesgedichte von Antonín Sova und ergänzt die kommentierten Werke von Karel Hlaváček und Otokar Březina, die für dekadenten bzw. mystischen Symbolismus stehen. Sova repräsentiert impressionistischen Symbolismus.

Spisy Antonína Sovy, svazek 8. román. Tóma Bojar se rozhodl proměnit jihočeský venkov ohrožený vylidňováním a bídou. Vstupuje do politického zápasu, agituje za práva rolníků, proti majetkovým výsadám šlechty a církve.

Obsáhlý výbor z básníkovy tvorby, který má představit A. Sovu jako velikého protikosmpolitického národního básníka důležité předneumannovské a předwolkerovské epochy českého písemnictví, jehož dílo vyrůstalo ze žhavého bojovného vlastenectví a z věrného přilnutí k rodné zemi ajejímu lidu. Básně byly vybrány z těchto sbírek: První verše, Realistické sloky, Květy intimních nálad, Z mého kraje, Soucit i vzdor, Zlomená duše, Vybouřené smutky, Ještě jednou se vrátíme, Údolí Nového Království, Dobrodružství odvahy, Lyrika lásky a života, Zápasy a osudy, Žně, Kniha baladická, Zpěvy domova, Krvácející bratrství, Rozjímání ranní i navečerní, Básníkovo jaro, Básně nesobeckého srdce, Naděje i bolesti, Drsná láska, Hovory věcí, Za člověkem, Píseň o rovnosti.

Svazek představuje komorní výbor z díla básníka, který je zaměřen na jeho lyriku nostalgických návratů a milostných vzplanutí. Svéráznost přístupu editora této knihy tkví v tom, že se výběrem veršů pokusil rekonstruovat drama Sovova zamilování do dívky o 19 let mladší, sňatku s ní a tragického krachu tohoto manželství. Tento nerovný sňatek podnítil básníka k působivým dílům jeho meditativní poezie a rovněž mu napomohl citlivě vyjádřit nálady "konce stolet".... celý text

Průřez tvorbou známého básníka. Krajiny, Meditace a písně, Lyrické balady, Reliéfy a panorámata

F. X. Šalda pět let po Sovově smrti napsal, že budoucnost mnoho ze Sovy odhodí, ale že podstatné z jeho úsilí zůstane, protože je v něm žízeň věčnosti, která jedině spřízňuje lidi přes propasti času. Sovovo dílo tvoří velký předěl mezi starší českou poezií a celou poezií moderní, a přestože její schopnost uchvátit jako celek odezněla s odchodem generace, jež si vytkla Sovu do štítu, jsme přesvědčeni, že i na prahu nového století v ní najdeme mnohé, čím je nám blízký, co působí na naše smysly, cit, myšlení i obraznost. Vybírali jsme ze Sovovy poezie milostné, krajinářské a reflexivní, přičemž nás vedly proměny jeho zjitřené vnitřní melodie, jíž básník, „přitahovaný láskou ke skutečnosti a odpuzovaný od ní její nedostatečností a nedokonalostí“ (Šalda), ozvláštňoval svou leckdy bolestnou výpověď o intimních dramatech lidské duše, která má svou vypjatou citovostí, smyslem pro náladu chvíle a omamnou hudebností nezastupitelné místo v orchestru české poezie.

Jeho dílo bylo ovlivněno dobovými uměleckými směry realismem, symbolismem a impresionismem. V pozdější době se soustředil na přírodní a subjektivní lyriku. Jeho přírodní lyrika je spojena s jihočeským krajem, jeho milostná poezie je psána písňovou formou. Sova svými díly útočil protispolečnosti a dával najevo protispolečenské postoje celé mladé generace. V jeho dílech se zároveň objevuje vlastenectví a hledání morálních a společenských hodnot. (zdroj: wikipedie) Obsah: •První verše meditační •Realistické sloky (Zapadlí a přebyteční; V rámci stále stejných dnů; Trochu humoru a starosti) •Květy intimních nálad (Z niv a pasek; Městské siluety; Balady duše) •Z mého kraje (1983) •Dodatek (Z básníkových prvotin)

Soubor sedmi povídek Antonína Sovy, vybraných ze sbírek Povídky a menší črty; O milkování, lásce a zradě a Pankrác Budecius, kantor, a jiné povídky. Povídky jsou doprovázeny ilustracemi Aloise Moravce.

Alkohol od nepaměti byl, je a pravděpodobně také zůstane jedním z trvalých problémů člověka. A tak není divu, že se toto téma objevilo i v tvorbě takových českých klasiků, jakými byli Zikmund Winter, Jan Neruda, Antonín Sova, František Gellner nebo Jaroslav Hašek. Jejich povídky či novely nejsou jen sžíravou kritikou slabších jedinců, kteří upadli do osidel tohoto fenoménu, jsou především působivými obrázky doby, která pomalu upadá do zapomenutí, ale k životu českého národa neodmyslitelně patří.

Na jedné straně jde o žánrové výjevy, drobné anekdotické děje, jejichž základ tvoří realistický detail, na druhé straně se setkáváme s náladovou, přírodní a reflexní lyrikou.

Korespondence velkého českého kritika s básnířkou Simonettou Buonaccini, vydaná k stému výročí Šaldova narození. Kniha zahrnuje všechny Šaldovy dopisy a lístky (16 dopisů a 5 lístků) adresované básnířce včetně listů zvoucích na přátelská posezení nebo listů, v nichž se děkuje za projevené pozornosti, a 13 konceptů k dopisům (z celkového počtu 60 dnes již nedostupných dopisů) básnířky mistrovi. K chronologicky řazeným dopisům a konceptům jsou připojeny údaje o jejich tvaru a formátu, o počtu popsaných stran, barvě papíru a inkoustu a zejména pak vysvětlivky k textu dopisů a konceptů.

A. Sova se v této sbírce básní kriticky vyrovnává se svým „neplodným sněním“, s pasivním vztahem k realitě. 3. vydání.

Verše, psané dílem v melodické formě písňové, dílem s náznaky baladickými, vyjadřují zklamání a touhy, uchvacují vylíčením milostných tragédií. Vydáno k 30. výročí básníkova úmrtí. Celokožená vazba. Text k vydání připravil Jiří Brabec. Vazbu a grafickou úpravu navrhl CyrilBouda.

Polarita městského ruchu, bídy, "mělké" společnosti "titěrného" věku", vzpomínky na šťastné chvíle dětství, to je obsah této básnické sbírky.

Jedna z prvních sbírek básníkových, v níž plachý samotář s horoucně vznícenými smysly opěvuje svůj rodný jihočeský kraj. V drobně tkaných obrázcích jsou citlivě zachyceny básníkovy reminiscence od dob studentských až po pozdější návrat do milovaných míst.

Zlomená duše je lyrickoepická báseň, která v sedmi oddílech zachycuje jednotlivá období dospívání a citového zrání chlapce, který se postupně mění v mladého muže. Tento hlavní hrdina není v knize nijak pojmenován, je to Sovův součastník, zároveň nese četné autorovy autobiografické rysy. Je zároveň vypravěčem příběhu.

Na počátku této básnické sbírky je symbol poutníka, který odchází smrtelně zraněn na hory snů. Obrazy obchodů, úniků a útěků od bídné země i pozdější návraty,při nichž je hlásán příchod nového království.

Jedná se výjimečné dílo Antonína Sovy, který je znám především svou básnickou tvorbou. Žánrem se jedná o quasilegendu [čti kvazilegendu] - tedy vlastně povídku, která má vypadat jako legenda, ale legendou není, protože hrdina je smyšlenou postavou. Legendy jsou nadto o životě svatých a významných osobností. Knihu psal Sova v době, kdy již byl vážně nemocen (částečně ochrnutý) a vzpomínal (jako mnoho jiných spisovatelů v těžkých chvílích života) na své dětství a svůj rodný kraj. Zatímco například Božena Němcová v Babičce vzpomíná na své dětství v kontextu se členy své rodiny a sousedy, Sova vytvořil postavu kantora Budeciuse, kterého postavil do prostředí mu velmi dobře známém.

Na příběhu letní lásky studenta Iva a Štěpánky, dcery starého hudebníka vyzpíval Sova okouzlení jihočeskou letní krajinou, zachytil rodící a zanikající cit.

Meditativní a časová lyrika z posledních šesti let básníkova života, vydaná posmrtně – velké dobrodružné sny dětství stojí v kontrastu ke každodenní domácí dobrotě poctivosti a drobná krása v kontrastu k velké, vražedné lásce.

Spisy Antonína Sovy, svazek 8. román. Tóma Bojar se rozhodl proměnit jihočeský venkov ohrožený vylidňováním a bídou. Vstupuje do politického zápasu, agituje za práva rolníků, proti majetkovým výsadám šlechty a církve.

A. Sova se v této sbírce básní kriticky vyrovnává se svým „neplodným sněním“, s pasivním vztahem k realitě. 3. vydání.

Kniha intimní lyriky i zádumčivých písní s erotickými motivy a vzrušenou krajinomalbou, prodchnutá touhou po novém životě s kolektivními nadějemi. Sbírka vyniká odvážnou fantazií symbolických obrazů a hudebností veršů volného rytmu. 3. vydání.

Sbírka veršů významného českého básníka. Limitovaná edice - 1650 výtisků na obyčejném papíře a 10 na ručním papíře Vergé Blanc Pannekoek.

Básně z let 1921 a 1922 vyjadřují touhu po bratrství, bolest smrti a nenaplněné lásky a okouzlení božskostí světa a krásou přírody. Obsahuje oddíly Pracující mír, Obzíravá samota, Návraty. Část nákladu v bibliofilském vydání.

Edice Dílo Antonína Sovy. Obsahuje 3 sbírky: Hovory věcí Poslední kniha básní epických Za člověkem

Dvě básnické sbírky. Symbolistické Údolí nového království (1897–1900) představuje titánskou ideu konce všech dosavadních náboženství a věrouk a příchod Nového Království, nesmírného nového světa plného síly, líbeznosti a zázraků. Sbírka Dobrodružství odvahy se genericky řadí do Sovova postsymbolistního období, v němž vznikla i kniha Údolí nového království. Obě sbírky spojuje inspirace Nietzscheho filosofií a morální apel na jedince, který ho ponouká k obrodnému úsilí vybudovat nový svět. Rozvolněné širokodeché verše promlouvají dosud aktuálně ke čtenáři a nabádají ho k přeměně společnosti pomocí alegorických podobenství. Kniha je prostoupena nietzschovským přesvědčením, že Bůh jako idea je mrtev a pouze mravní síla a vůle k činu je filosofickým východiskem pro utváření nového řádu.

Jeho dílo bylo ovlivněno dobovými uměleckými směry realismem, symbolismem a impresionismem. V pozdější době se soustředil na přírodní a subjektivní lyriku. Jeho přírodní lyrika je spojena s jihočeským krajem, jeho milostná poezie je psána písňovou formou. Sova svými díly útočil protispolečnosti a dával najevo protispolečenské postoje celé mladé generace. V jeho dílech se zároveň objevuje vlastenectví a hledání morálních a společenských hodnot. (zdroj: wikipedie) Obsah: •První verše meditační •Realistické sloky (Zapadlí a přebyteční; V rámci stále stejných dnů; Trochu humoru a starosti) •Květy intimních nálad (Z niv a pasek; Městské siluety; Balady duše) •Z mého kraje (1983) •Dodatek (Z básníkových prvotin)

Kniha obsahuje jedenáct povídek na téma lásky.

Výbor z díla jednoho z nejvýznamnějších českých básníků, příslušníka české moderny, Antonína Sovy. Publikace obsahuje básně ze všech období autorovy tvorby, úvodní studii i bohatý dokumentární materiál a dává nám možnost poznat Sovu jako básníka i jako člověka poněkud hlouběji. Vydal Československý spisovatel roku 1964.

Soubor tří básní. Augiášův chlév tematizuje německé zotročení a brutalitu. Kolovrátkař představuje osud umírajícího kolovrátkaře, jehož vnuk snad někdy procitne a osvobodí svou malou zemi. Píseň prvního května hovoří o Cizinci, který přichází do města s nadějí do budoucna a snahou pomoci chudým a utlačovaným.

Do svazku zařazené dvě básnické sbírky z let 1890-1894 patří k Sovovým nejznámějším dílům. V první (Z mého kraje) se vyznává z lásky k jižním Čechám, kraji svého dětství a mládí, jejž. "má rád až k smrti neskonale". Vdruhé(Soucitivzdor) se obráží proces jeho duchovního a myšlenkového přerodu, v němž si uvědomil pomíjivost života i neudržitelnost soudobého společenského řádu a začal sám v sobě hledat nový postoj k životu, člověku, společnosti,světu.

Básně z let 1912 až 1912. Sbírka v přírodních verších zachycuje harmonii soumraku a snů, protiklady krásy lesa a brutality přelidněného Města. Touha po vítězství a lásce se prolíná s fascinací nocí.

Sbírka veršů z let 1883–1891, obsažených ve sbírkách „Realistické sloky“, „Květy intimních nálad“ a „Z mého kraje“.

Výbor z básnického díla jednoho z nejvýznamnějších básníků první poloviny 20. století.