Výstava a publikace byly připraveny ve spolupráci Západočeské galerie v Plzni s Katolickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze k programu 44. ročníku plzeňského mezioborového sympozia na aktuální téma Trh a kapitál v české kultuře 19. století, konaného v rámci festivalu Smetanovské dny 2024
Barokní památky shromážděné na výstavě a popsané v katalogu společně vyprávějí příběh o velké kulturní epoše, která se nedala spoutat ani zemskými hranicemi, ani mocenskými konflikty. Baroko nepředstavovalo jen výtvarný či architektonický sloh, ale celkový životní styl, který po traumatech třicetileté války přetvořil střední Evropu na křižovatku duchovních proudů a uměleckých idejí. Čechy a Bavorsko se staly kolem roku 1700 velkým staveništěm a uměleckou dílnou. Nové, dynamické a tvarově bohaté umění zformovalo svět našeho domova, neboť střední Evropa zůstává i přes propast čtvrtiny tisíciletí barokní krajinou.
V roce 1902 navštívil Prahu a Moravu francouzský sochař Auguste Rodin. Tato cesta, spojená s jeho tehdy největší zahraniční výstavou, byla důležitá nejen pro sochaře samotného, ale zanechala nesmazatelné stopy i v místě návštěvy. Byla zásadní pro tehdejší generaci malířů a zejména sochařů, kterým pomohla ujasnit si cestu k modernímu výtvarnému směřování, a předznamenala také budoucí orientaci naší výtvarné scény na francouzské umění. Z toho, co tehdejší umělecká a společenská elita považovala za důležité této významné návštěvě ukázat, lze navíc usuzovat mnohé o prioritách a charakteru české společnosti na počátku 20. století. Publikace se poprvé systematicky věnuje doprovodnému programu, který byl pro Rodina připraven. Na základě nového studia archivních pramenů (časopisů, korespondence, osobních archivů aj.) se snaží rovněž zmapovat důvody, proč přijel Auguste Rodin na Moravské Slovácko, kde navštívil Výstavu slovenských a moravských výtvarných umělců v Hodoníně a kde u příležitosti jeho návštěvy proběhla téměř „celoslovácká“ slavnost. Publikace doprovázející stejnojmenný putovní výstavní projekt (2022–2024) vznikla ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy, Moravským zemským muzeem v Brně a Galerií výtvarného umění v Hodoníně.
Tisíciletí českých dějin mezi devátým a devatenáctým stoletím lemuje řada bitev, o kterých již jejich současníci tušili, že jsou zásadním dějinným rozcestím. Naši předkové v nich prolévali krev za své domovy a rodiny, svou víru, přísahu a způsob života, a tím se zásadně přičinili o to, že ještě dnes můžeme žít ve svém, se svými a do značné míry po svém. Jak už se na malý národ uprostřed kontinentu sluší, nejčastěji se jedná o bitvy obranné, kdy domácí čelí přesile vetřelců s vědomím, že jim jde o všechno. V menší míře pak narážíme na krvavé střety sebezničujících občanských válek, které se ale za jistých okolností mohly stát prvním krokem k trvalejšímu míru a obnově. Kniha přináší soubor třinácti významných bitev, které sice jsou podle jména převážně známy, avšak jejich pozadí, široké souvislosti a důsledky pro vývoj našeho státu a národa halí temná clona neznámého a neprobádaného.
Doba mezi rozumem a šílenstvím. Jan Amos Komenský a jeho svět. Vydáno ke stejnojmenné výstavě konané 20. prosince 2020-28. března 2021 v Jízdárně Pražského hradu
Publikace je v pořadí 6. svazkem příspěvků z pravidelných sjezdů historiků a historiček umění, pořádaných pod záštitou Uměleckohistorické společnosti.
Téma VI. Sjezdu, který se konal 20. - 21. Září 2018 v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze je zde reflektováno v širokém spektru přístupů v pěti tematických celcích:
I. Apologie autora; II. Má každé umělecké dílo svého autora?; III. Umělec, umělecké dílo a "spoluautorství" scény; IV. Osobní narativy a sebestylizace umělců a umělkyň; V. Falzum, fikce, mystifikace, aneb Žert, satira, ironie a hlubší význam. Každému tematickému bloku předchází úvodní studie z pera odborných garantů sekce.
V rámci osudů české intelektuální elity 20. století patří životní příběh Josefa Cibulky k nejpozoruhodnějším. Spojoval totiž dráhu římskokatolického kněze a špičkového akademika s evropským rozhledem, byl mimořádně plodným badatelem, oblíbeným pedagogem a charismatickým společníkem, pevně zakořeněným nejen v prvorepublikových intelektuálních kruzích. Zároveň představoval typ humanitního vzdělance, který si dokázal udržet renomé napříč několika politickými režimy, včetně dvou totalitních. Přestože se k odkazu Josefa Cibulky dodnes hlásí hned několik oborů, zůstává v povědomí o jeho životě a několik nejasných, až problematických momentů. Kolektivní monografie, na níž se podíleli autoři z řad historiků a historiků umění či církevních dějin, se pokouší některá z bílých míst doplnit. Připomíná témata z jeho dodnes platného odborného odkazu a podrobně se věnuje méně známým částem Cibulkova životního příběhu. Nevyhýbá se přitom ani těm vůbec nejspornějším tématům – protektorátnímu působení Josefa Cibulky nebo jeho údajné spolupráci s komunistickou Státní bezpečností.
Čtyři století uměleckého sběratelství v českých zemích
Barevně výpravná publikace slovem i obrazem v horizontu nejnovějších vědeckých poznatků představuje přístupnou formou známé i méně známé historické umělecké sbírky vzniklé na našem území. Představí také jejich majitele, zaměření, stejně jako následné, často velmi dramatické a málo známé osudy. Připomíná jména manýristických a barokních šlechtických sběratelů (Rudolf II., Černínové), dále milovníky umění z měšťanských kruhů 19. století a rovněž slavné sběratele spojené především s moderním uměním, jakými byli Vincenc Kramář, Emanuel Hloupý, František Čeřovský či Josef Sudek a mnohé další. Umělecká díla, která často známe z expozic muzeí a galerií či hradů a zámků, jsou zde stavěna do kontextu své původní historické sounáležitosti se sbírkami či sběrateli, jejichž života byla kdysi součástí, stejně jako do kontextu svých současných sbírek. Cílem knihy je především oživit v našem prostředí zájem o historické okolnosti vzniku a následného života uměleckých děl starého i moderního umění, jejichž příběhy často tvoří pozoruhodnou součást naší vlastní minulosti.
Emanuel Arnošt z Valdštejna, šestý biskup litoměřický, byl mužem vysoce vzdělaným, jehož charakteristickou vlastností byla neustálá touha po poznání. Výstava v Severočeské galerii a její publikace odhalují složitost doby, v níž žil, a nároky, které na katolickou církev kladla. Valdštejn, jako rozporná postava, procházel duchovním zráním v duchu barokní zbožnosti, přičemž ve zralém věku spolupracoval s josefinisty a zednáři. Byl aristokratem z významného šlechtického rodu, ale našel cestu k neurozeným, kteří usilovali o odstranění stavovských privilegií. Jako katolický biskup shromažďoval ve své knihovně nejen klasické knihy z nekatolického prostředí, ale i díla církví pronásledovaných autorů. Valdštejn byl skoupý na vyjádření svých názorů, což historiky často znepokojovalo. Jeho devíza "Unica spes nostra Deus est" - Bůh je naší jedinou nadějí, je klíčem k pochopení jeho osobnosti. Doba, v níž žil, nabízela různé podivné bůžky místo Boha, a biskup se snažil porozumět osvícenství. Jeho víra, vzdělanost a odpovědnost vůči tradicím ho chránily před krajnostmi. Do dějin vstoupil jako duchovní pastýř, který pomohl církvi důstojně čelit výzvám doby, což zůstává významné i dnes.