Vyjednávání je důležitou součástí našeho pracovního i soukromého života. Kniha „Cesta k dohodě: Vyjednávání - hra života“ si klade za cíl usnadnit čtenářům cestu k dobré dohodě. Vyjednávání je hra, při níž nezáleží pouze na tom, jak byly karty rozdány. Velice záleží na tom, jak s nimi zahrajeme. Kniha je laskavým, dobře informovaným, zkušeným a zábavným průvodcem procesem vyjednávání.
První berlínská krize v letech 1948-1949 souvisela se sovětskou blokádou přístupových cest do Západního Berlína, na Dálném východě vyvolala snaha severokorejského režimu o násilné sjednocení rozděleného poloostrova horkou korejskou válku a suezská krize v roce 1956 souvisela s krizí koloniální politiky Velké Británie a Francie. Zřejmě nejnebezpečnější byla Karibská krize v r. 1962, kdy Sověti bezprostředně ohrozili Spojené státy svojí raketo-jadernou přítomností na Kubě. Nálevkova publikace je z velké části založena na odtajněných pramenech ze sovětských a severoamerických archivů a navazuje na jeho předchozí publikace Studená válka a Karibská krize.
Podtitul: Caudillo 20. století Téměř půl století stál Fidel Castro v čele kubánské revoluční vlády a svými politicko-vojenskými aktivitami, které přerostly hranice jeho rodného ostrova, se trvale zapsal do světových dějin 20. století. On sám prošel několika životními etapami - synek bohatého latifundisty, ambiciózní studentský vůdce, odpůrce Batistovy diktatury s romantickými představami o budoucnosti své země, vůdčí představitel partyzánského hnutí, předseda vlády a tvůrce autoritativního režimu, ale i ctižádostivý aktér v politické hře velmocí. O této výrazné osobnosti byly již napsány stovky životopisných studií a publikací.
Téměř půl století stál Fidel Castro v čele kubánské revoluční vlády a svými politicko-vojenskými aktivitami, které přerostly hranice jeho rodného ostrova, se trvale zapsal do světových dějin 20. století. On sám prošel několika životními etapami – synek bohatého latifundisty, ambiciózní studentský vůdce, odpůrce Batistovy diktatury s romantickými představami o budoucnosti své země, vůdčí představitel partyzánského hnutí, předseda vlády a tvůrce autoritativního režimu, ale i ctižádostivý aktér v politické hře velmocí. O této výrazné osobnosti byly již napsány stovky životopisných studií a publikací. Ty první se objevily již na počátku šedesátých let 20. století, krátce po pádu Fulgencia Batisty a vítězství kubánské revoluce. Následovala řada titulů více či méně ovlivněných ideologickým zápasem v čase studené války. Tou zatím poslední knihou je nový svazek EDICE MAGNETKA, který čtenáři nabídne celkový pohled nejen na život a politická rozhodnutí kubánského caudilla 20. století.
Tato učebnice je zpracována podle nejnovějších trendů, které se ve výuce dějepisu prosazují. Výklad začíná pravěkem, ale jeho těžiště spočívá v moderních dějinách. Publikace je určena především středním odborným školám s jednoletou výukou dějepisu.
Korejská válka byla skutečnou horkou fází začínající studené války. Byl to mimo jiné i Stalinův pokus o rozšíření sovětského vlivu na Dálném východě. Těžiště knihy zkušeného autora a historika profesora Nálevky však nespočívá jen v rekonstrukci průběhu válečných událostí na Korejském poloostrově, ale také v rozboru diplomatických souvislostí tohoto konfliktu. Zpřístupnění sovětské, severoamerické a částečně i čínské dokumentace, například rozsáhlé korespondence mezi Stalinem a Mao Ce-tungem, umožnilo detailnější poznání této dosud málo známé kapitoly dějin této války. Publikace přináší i nové poznatky o přímé sovětské vojenské účasti. Součástí textu je i kapitola o formách československé pomoci severokorejskému režimu.
V roce 1953 byl sedmadvacetiletý právník Fidel Castro uvězněn na ostrově Pinos za organizování ozbrojeného útoku na kasárna Moncada v Santiago de Cuba. Soubor těchto dopisů je z období od prosince 1953 do května 1955 a je doplněn o předmluvu Luis Conte Agüero, který byl přítelem tehdejšího politického vězně a adresátem některých z jeho dopisů, a doslov Vladimíra Nálevky.
V teorii mezinárodních vztahů se koncertem označuje systém politické rovnováhy mezi velmocemi. Poprvé byl tento pojem aplikován na období mezi vídeňským kongresem, který probíhal v letech 1814 až 1815, a krymskou válkou v polovině 19. století. Nová konstelace mocenské politiky se vytvořila po sjednocení Německa v roce 1871, kdy se dosavadní souhra předních evropských států, podmíněná mj. vědomím společné odpovědnosti za udržení existujícího statu quo, postupně měnila v soupeření dvou aliančních systémů - Trojspolku a Dohody. Nicméně přes občasné falešné tóny a okázalé prezentace ambiciózních sólistů se klíčovým hráčům orchestru dařilo až do roku 1914 zabránit celkové evropské disharmonii. V horkém létě čtrnáctého roku však regulační mechanismus koncertu velmocí selhal a výsledná velká válka prokázala slučitelnost modernizačního pokroku s naprostou barbarizací společnosti.
