Lubor Vyskoč Bücher

Živé korály v moři pod hladinou a pestrobarevné volné ryby - odtud útlý pramen Poezie.

Lubor Vyskoč není autorem, ktery by za každou cenu experimentoval a usiloval o něco nového. Je si vědom svého básnického hlasu a drží se jej, jeho poetika je pevnou stavbou, bezpečnym prostorem. Ve svych textech na prvním místě pečlivě mapuje svůj život a úvahy o něm. Některé básně mají charakter deníkovych zápisů nebo vzkazům pro přátele a blízké – z jazyka lyrickych obrazů někdy vystoupí zcela civilní prosba, ujištění nebo konstatování. V dialogu s básníkovým jasně deklarovanym křesťanstvím obsahuje jeho poetika i duchovní tón, ktery evokuje klasickou asijskou poezii.

Autor básnické sbírky Motýli na obzoru Lubor Vyskoč je dlouhodobě nemocen a k psaní se dostává jen v krátkých okamžicích inspirace, proto je sbírka žní za necelých 16 let tvorby. Jsou zde umístěny delší básně se zajímavou tématikou; básník nemluví jen o sobě, nebojí se ani širších témat. Sbírkou nenápadně a nenásilně prochází jeho křesťanská konfese, ta nikoho do ničeho nenutí, je spíše kořením celku. Delší básně tvoří jádro jeho básnické výpovědi. Píše volným veršem, s řadou poutavých přirovnání a s překvapivými závěry. Může nabídnout i haiku-nehaiku: jedná se o třířádkové básně se zhuštěnou poetikou, autor se v nich nedrží přísné normy klasických haiku, spíše než o formu mu jde o poetické sdělení. Motýli na obzoru jsou pátou básnickou sbírkou Lubora Vyskoče.

Devátá básnická sbírka křesťansky orientovaného autora.

Vyskoč vypovídá jako „kentauří mládě“, jako „ostrý kov uprostřed květu“. Půlkou těla v exaktní nejistotě vědy a druhou půlkou v totalitě poezie jako obnažené srdce, tepající mimo tělo tvůrce. V tom je Lubor Vyskoč básníkem.

I přes těžkou nemoc zůstává básník Lubor Vyskoč autorem, jehož tvorba důsledně vychází z přesvědčení, že život má svou hodnotu i v těch nejobtížnějších podmínkách. Podobně jako v předcházejících sbírkách, i tady se autor prokazuje křehkou poetikou, která vyjadřuje jeho zjitřené vnímání světa z "jámy nemoci". Charakteristickým rysem autorových básní pak je víra, že přes všechno tápání "srdce může znovu zpívat // něžná chvíle není marná" a i když člověka ovívá strach, dokud dýchá, nemá se vzdávat. Svou roli hrají v této sbírce i hudební motivy či variace na třířádkové básně a haiku.