David Vopřada Bücher

Začte-li se čtenář do patristických kázání na Narození Páně, ocitne se v jiném kulturním prostředí. To, co zůstává, je však samotné jádro křesťanské zvěsti – Slovo, které bylo na počátku u Boha, se stalo tělem a přebývalo mezi námi (srov. Jan 1, 1.14). Tam se dnešní křesťan – čtenář Augustinových vánočních kázání – bude cítit v krajině povědomé, známé a blízké.

Sedmý svazek edice Patristika obsahuje pět promluv svatého Augustina o modlitbě Otče náš. (Poslední promluva byla objevena teprve nedávno a ohledně Augustinova autorství panují jisté pochybnosti.) Jedná se o promluvy, které Augustin pronesl v rámci mystagogické katecheze určené kandidátům křtu, v nichž jim byla modlitba Páně, její smysl i důvod, proč se ji vůbec modlit, svěřena jako jeden z velkých pokladů církve. Augustin si modlitby Páně nesmírně cení jako „každodenní modlitby za naši spásu“. Chápe ji jako pravidlo, jak se má křesťan k Otci obracet, a dokonce vzor veškeré křesťanské modlitby, takže se křesťané nemají modlit nic jiného než to, co je v otčenáši obsaženo.

Jedenáctý svazek edice Patristika předkládá čtenáři další text významného křesťanského spisovatele Tertuliána, tentokrát pojednávající o svátosti křtu. Jedná se o nejstarší dochovaný křesťanský spis věnovaný tomuto tématu, jenž přináší cenné informace o teologii a liturgii křesťanské iniciace severoafrické církve na přelomu 2. a 3. století.

Jak se rodila a utvářela služba křesťanských biskupů, kněží a jáhnů v prvních staletích existence církve? Autor knihy předkládá základní kontury starokřesťanské služby a umožňuje dotknout se přímo písemných svědectví z počátků církve.

Tento výbor je pokračováním předešlého svazku. Nabízí patristické texty ze 4. a 1. poloviny 5. století, které se týkají služby biskupů, kněží a jáhnů. Je to období nových výzev, které před církev položila změněná historická situace. Úryvky jsou vždy uvozeny představením daného autora a jeho nauky a komentářem složitějších míst. Kniha vychází v roce 2018 v řadě Patristika.

Osmý svazek edice Patristika přináší nejstarší křesťanské pojednání o modlitbě z pera afrického spisovatele Tertuliána. Spis z počátku 3. století nám umožňuje nahlédnout do teologie křesťanské modlitby a získat představu o jejích vnějších projevech. Přibližuje nám, s jakými problémy a potížemi, mylnými či s křesťanstvím neslučitelnými představami bojovali v této době křesťané především v Kartágu, metropoli římské Afriky. Autor se zamýšlí nad tím, co činí modlitbu specificky křesťanskou, odpovídá na otázku proč a jak se modlit a vysvětluje, co znamenají slova modlitby, kterou Ježíš naučil své učedníky. Pojednání o modlitbě tak není jen vzácným dokladem starokřesťanské praxe, zajímavým pro badatele z oblasti dějin teologie a liturgie, ale také stále aktuálním textem, jenž i dnešnímu čtenáři nabízí cenné podněty k modlitbě a životu s Bohem.

Podtitul: Existence a život církve ve světle II. vatikánského koncilu / II. vatikánský koncil zůstává nejdůležitější událostí života církve 20. století a v posledním půlstoletí zásadním způsobem nadále utváří život křesťanů žijících v církvi, i těch, kteří se s církví a jejím působením setkávají. Lidské dějiny jsou v pohledu víry dějinami spásy, a historické události se tak v teologické reflexi stávají okamžiky kontaktu s Božím tajemstvím v Kristu a jeho evangeliem. Tato společná kniha, která vzešla z plodného setkání při teologické konferenci na půdě Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, přináší čtverý pohled na význam II. Vaticana, jak jej vnímají současní světoví i domácí teologové. Nejprve je koncil zasazen do evropského kontextu, dále je představena jeho dobová recepce v československém prostředí. Třetí část přesouvá pozornost k podnětům II. vatikánského koncilu pro církev dnes a nabízí perspektivy pro pokračování koncilní reformy. Poslední oddíl se pak věnuje vztahu pokoncilní církve ke světu

Kniha promluv, ve kterých papež Benedikt XVI. na základě evangelijních úryvků rozvíjí svá zamyšlení nad životem křesťana dnes.

Tajemství Krista označuje u církevních otců všechno to, co Bůh vykonal a nadále všemožným způsobem koná pro dobro a spásu člověka. Milánský biskup Ambrož, první ze západních učitelů církve, nachází toto Boží působení nejen v mnoha biblických událostech, ale také v životě církve a životě jednotlivého křesťana: „Kristus je pro nás vším.“ Kniha představuje tuto Ambrožovu teologii tajemství Krista. Součástí svazku je též stručný Ambrožův životopis a překlad souboru Ambrožových textů komentujících základní momenty Ježíšova života.

Výkladu 118. žalmu svatého Ambrože. Církevní otcové nepřestávají svými spisy inspirovat ani dnešní teology, pastýře církve a ostatní, kteří se snaží pochopit, jak Kristův příběh předávat dnešnímu člověku. Předkládaná kniha si klade otázku, proč svatý Ambrož svůj monumentální Výklad 118. žalmu sepsal. Studiem nábožensko-kulturního kontextu a samotného spisu dospívá k závěru, že se jedná o mystagogický text, který má za pomoci duchovní exegeze Písma již pokřtěné křesťany dovést v životě ještě dále, aby se mohli Krista zahlédnout a poznat v různých skutečnostech vlastního života. Tyto způsoby Kristovy přítomnosti v současném světě jsou pak tematizovány. V českém prostředí se jedná o dosud nejobsáhlejší uvedení do Ambrožovy teologie a biblické exegeze.

Třináctý svazek edice Patristika přináší devět křestních promluv kartaginského biskupa Quodvultdea († cca 454), přítele a žáka svatého Augustina. Jedná se o promluvy, které Quodvultdeus pronesl k těm, kdo se rozhodli nechat pokřtít v katolické církvi v neklidném desetiletí po Augustinově smrti, tedy mezi roky 430 a 440. Svazek začíná promluvou O nové písni, jež vyzývá k svlečení starého člověka a oblečení člověka nového. Po ní následují tři promluvy O vyznání víry, dvě promluvy O přistupujících k milosti a dále promluva komentující předkřestní obřady zřeknutí se zlého a přijetí vyznání víry, kterou rukopisy zavádějícím způsobem označují jako Proti Židům, pohanům a ariánům. Na konec jsou zařazeny dvě promluvy věnované teologii křtu, O poslední středě a O potopě. Soubor promluv zprostředkovává čtenáři pohled na život africké církve na začátku vandalské nadvlády, především na průběh křestní přípravy v Kartágu ve 30. letech 5. století. Představuje hlavní teologické důrazy i celkový přehled teologického myšlení jejich autora. V případě dvou promluv, O přistupujících k milosti I–II, jde podle všeho o vůbec první překlad do moderního jazyka.