Josef Frič Bücher

Básnická sbírka nalezená v pozůstalosti autora proslavených Umělých květin (1937, 2., rozšířené vyd. 1965), jednoho ze zakladatelů Devětsilu. Josef FRIČ (8. 1. 1900 v Praze – 11. 1. 1973 v Praze), básník, jeden ze zakladatelů Devětsilu. Mezi lety 1918 až 1922 uveřejňoval básně a krátké prózy v denících Národní listy či Tribuna a v časopisech Cesta, Červen, Kmen, Lumír, Orfeus a Republika, ve třicátých letech pak ve Volných směrech. Knižně vydal sbírku Umělé květiny (S. V. U. Mánes 1937; 2. vydání – rozšířené o básně tištěné časopisecky i o texty z rukopisů – spolu se sbírkou Večerní světlo, Mladá fronta 1965, ed. Jiří Brabec) a odlišnou verzi sbírky Večerní světlo pod názvem Poslední milá (VŠUP 1967). Po autorově smrti vyšel výbor Ubohá slova (soukromý tisk, 1980, ed. Václav Sokol), vzpomínková próza Jak se kluk-dědeček flákal po Francii (Hrnčířství a nakladatelství Michal Jůza & Eva Jůzová 1995), časopisecký výbor s titulem Halali (Revolver Revue č. 43/2000, ed. Robert Krumphanzl) a z pozůstalosti sbírka básní Na ulici (Triáda 2002, ed. Michal Kosák). Z připravovaného souborného vydání Fričova literárního díla zatím vyšel svazek Básnické sbírky (Triáda 2016).

Kniha vypráví o osudu bohyně Párvatí a o jejím hledání cesty k bohu Šivovi, o jejich dětech, o bozích, mudrcích a démonech. Příběhy z indické mytologie jako morální základ života indických hinduistů.

První svazek souboru díla Josefa Friče obsahuje všechny tři autorovy básnické sbírky – Umělé květiny (1937, 2. vydání 1965), Poslední milá (1965 pod tit. Večerní světlo, 1967) a Na ulici (posmrtně 2002), a to v chronologickém pořadí podle data prvních vydání sbírek. Edice představuje první pokus o kritické vydání Fričova díla, které by mělo dále zahrnout jeho veškerou známou básnickou, prozaickou a překladovou tvorbu. (www.i-triada.net)

Publikace interpretuje příčiny všech problémů a jejich vlivu na různé oblasti lidského myšlení z hlediska východních náboženských směrů.

Všechny bytosti touží být šťastné. Na tom není nic špatného. Chybou však je hledat štěstí ve vnějším světě. Tam žádné štěstí není. Štěstí je pouze v nás, je to naše vlastní přirozenost. Bhagaván Šrí Ramana Maharši Žít lidský život není cílem, ale úžasnou příležitostí, cestou. Záleží na každém z nás, jak tuto příležitost využije. Někdo se žene za světskými lákadly a potěšeními, aby nakonec zjistil, že nikdy neměl na život čas. Jiný se jen veze a trhá cizí ovoce, které si nezasloužil. Člověk moudrý rozvážně kráčí životem, tu se zastaví a kochá se krásou kolem sebe, tu přiloží ruku k dílu a jindy spočine v tiché spokojenosti. Pozorně se dívá a hledá, kam ta cesta života ve skutečnosti vede. Ano, náš lidský život má opravdu svůj cíl. A je to cíl ze všech nejkrásnější a nevznešenější. Cílem lidského života je poznat věčné štěstí. Je to vnitřní stav, který má každá živá bytost neustále v sobě. To pouze koloběh drobných, ale hlučných radostí a smutků, zakrývá tento tichý stav štěstí. Tato kniha vám ukáže jinou cestu, na kterou se vydáte, pokud si v klidu na chvíli sednete. Nebude trvat dlouho a poznáte sebe i svět mnohem více, než kdybyste projeli celou Zemi křížem krážem. Tato cesta není jednoduchá, přesto stačí jediný krok touto necestou, abyste poznali, že jste se vydali správným směrem.

Vzpomínka Josefa Friče na dobu strávenou ve Francii v letech 1919 - 1920.

Soubor veršů obsahující nejpodstatnější část Fričova životního díla pochází z let 1917-1936 a je věnován básníkově ženě. Jeho jádro tvoří práce zezačátku dvacátých let, kdy se také vyhranila básníkova poetika. Fričův svět zaplňují intimní citová vyznání i drobné příběhy. Předmluvu knihy tvoří zasvěcená Hoffmeistrova esej o Josefu Fričovi Tajný básník .

Žijeme mnoho životů? Většina lidí prožívá sny, když se unaveni denními aktivitami ponoří do spánku. Ve snech zažíváme různé události a při probuzení se vracíme do bdělého světa. Někdy se nám nechce vrátit, jindy jsme rádi, že jsme se zbavili zlého snu. Ale co když je náš bdělý život jen dlouhý sen? Tato otázka zůstává nezodpovězena. Až budeme snít další život, nebudeme si pamatovat ten předchozí, jen občas pocítíme, že jsme něco už zažili. Žijeme mnoho životů? Odpověď zní, že ne. Je to mocná čarodějka Iluze, která vytváří nespočetné sny a nechává nás snít. Tato čarodějka se nedá porazit ani obelstít, její síla je v tom, že nás obklopuje svými kouzly. Přesto se můžeme osvobodit. Věčná tichá bytost v nás má moudrost, kterou Iluze nedokáže překonat. Pokud si vzpomeneme na naši přirozenost, Iluze a její kouzla se stanou jen podivným snem.

Bhagavdadgíta je 700 dvojverší z největšího duchovního eposu všech dob - Mahabharáty, který obsahuje 100.000 dvojverší. Šrí Kršna přednáší tyto verše svému žákovi Ardžunovi na bitevním poli před vypuknutím bratrovražedné války. Ve verších je shrnut smysl života a cesta k největší moudrosti. Moje kniha vychází z upraveného překladu veršů od autorů Vacka a Filipského, které jsou doprovozeny různými postřehy a zkušenostmi z mé vlastní cesty.