Marie Rút Křížková Bücher

Der Terezín-Überlebende George (Jirí) Brady reflektiert über die Bemühungen der von den Nazis eingesetzten "Selbstverwaltung" in Terezín, gefangenen Kindern zu helfen. Er erinnert sich an eine Gruppe von Jungen, angeführt von Valtr Eisinger, die ihren überfüllten Lebensraum in eine lebendige Welt verwandelten und verborgene Talente sowie Kreativität förderten. Zwischen 1942 und 1944 produzierten eine Gruppe von dreizehn- bis fünfzehnjährigen jüdischen Jungen heimlich wöchentlich eine Zeitschrift namens Vedem (In der Führung) in Terezín. Die Jungen, die ihren Block die "Republik Shkid" nannten, schrieben, illustrierten und kopierten Ausgaben hinter Verdunkelungsvorhängen. Obwohl das Material von einem der wenigen Überlebenden des Holocausts bewahrt wurde, blieb es fünfzig Jahre lang in der Tschechoslowakei unterdrückt, bis es 1995 veröffentlicht wurde. Vedem bietet einen eindringlichen Einblick in das Leben von Jungen, die gewaltsam aus ihrer Kindheit und ihren Familien gerissen wurden und letztlich den Schrecken des nationalsozialistischen Regimes gegenüberstanden.

Svazek obsahuje básníkův deník z posledních měsíců jeho krátkého života.

Marie Rút Křížková (* 1936) se vedle vydávání díla Jiřího Ortena edičně zabývala tvorbou dětí v terezínském ghettu, vedla rozhovory s teologem Josefem Zvěřinou, edičně připravovala knihu pamětí Miloslavy Holubové, napsala dějiny salesiánů v českých zemích, zpracovala korespondenci Jiřího Lederera a věnovala se řadě dalších témat. Její závěrečnou prací jsou vzpomínky s názvem Slyšet a odpovídat, které nejen shrnují všechna tato témata, ale v dialogu se spoluautorkou knihy Šárkou Grauovou a na více než stovce zcela unikátních fotografií je rozšiřují o působivý obraz dětství a mládí ve 30., 40. a 50. letech, o popis kulturního života v Liberci v letech šedesátých, o záznam osobní cesty k židovství a křesťanství a zejména o jedinečné svědectví o životě v normalizačním Československu, zvláště o Chartě 77, jíž byla M. R. Křížková jednou z mluvčích. Kniha působivě kombinuje texty vzpomínkové, esejistické, publicistické, dokumentární a dialogické, které spolu s fotografiemi vytvářejí čtivý celek, vypovídající nejen o autorčině pohnuté životní cestě a práci, ale i o celé jedné epoše života v naší zemi.

Kniha je autentickou výpovědí autorky, signatářky a posléze mluvčí Charty 77.Marie Rút Křížková byla předvolána jako svědek v procesu s obžalovanými signatáři Charty 77 Jiřím Ledererem, Václavem Havlem a Františkem Pavlíčkem. Obžalovaným a posléze odsouzeným byl rovněž Ota Ornest, který Chartu nesignoval. V den procesu 18. října 1977 jí nejenže nevpustili do soudní síně, ale byla vykázána i z budovy Městského soudu v Praze. V roce 1979 si zapsala: "Dlouho jsem váhala, nemám-li se tohoto svědectví pravdě pro klid svůj a svých dětí vzdát. Ale matoucí kampaň, která následovala v tisku, v rozhlase a v televizi, mě utvrdila v přesvědčení, že mlčet nesmím. Pravda žije a působí i bez nás, ale my bez pravdy ztratíme život. A tam, kde se láme člověk, jde o zločin, na němž se nemohu a nechci podílet." Jde o autorčin rukopis z let 1977-79, který posléze opsala na stroji pro přátele. Kniha je psána s nadhledem a osobitým humorem, s doplňujícími poznámkami v textu, který musel být tehdy z bezpečnostních důvodů místy neadresný. Obsahuje rovněž dobové fotografie, dopisy a dokumenty. Text knihy i doprovedné materiály jsou zde tiskem publikovány vůbec poprvé. 1. vydání.

Z promluv vybrala a sestavila Marie Rút Křížková. Českým čtenářům se poprvé představuje kněz, jezuita a v současnosti děkan Katolické teologické fakulty UK, který v minulosti celá desetiletí působil jako profesor filozofie na tokijské Sophia University a rektor kněžského semináře v Tokiu. Zamyšlení o duchovní zralosti ve světle spirituality sv. Ignáce z Loyoly, která přináší tato publikace, jsou výběrem z pravidelných měsíčních duchovních obnov, jež otec Armbruster vedl u Sv. Ignáce v Praze během posledních deseti let. Sám autor o sobě v úvodu říká, že byl povolán žít a působit uprostřed Božího lidu. Píše: „Duchovní slovo je vždy více než pouhá informace. Je výzvou, která může vést k přehodnocení osobních postojů.“ Kniha je určena v prvé řadě křesťanům, kteří usilují o prohloubení svého duchovního života, což však neznamená, že by nemohla zaujmout i ty, kdo své duchovní zakotvení teprve hledají.

Obsahuje román Toník a Mařenka. Záznam snu, Eta, Eta, žlutí ptáci, Malá víra a další drobné prózy, některé společně napsané s Ivanem Blatným. Uspořádala a ediční poznámku napsala Marie R. Křížková.

Na místě dnešní baziliky byla v roce 1866 jen louka, vedle ní stál domek, kde se 5. června 1835 narodila Magdalena Kadeová. I když vyrůstala v chudobě, měla šťastné dětství, které však narušila smrt otce, když jí bylo 13 let. Ve 19 letech vážně onemocněla, prodělala zápal plic, zánět pohrudnice a zánět mozkových blan. V únoru 1865 se jí na hrudníku objevily vředy, o které se starali její bratr Josef a dva lékaři, Dr. Görlich a Dr. Ulbrich. V listopadu 1865 oba lékaři prohlásili, že Magdalena trpí nevyléčitelnou chorobou a brzy zemře. Když už se nemohla z postele zvednout, kaplan František Storch jí 21. prosince udělil svátost pomazání nemocných. Očekávalo se, že brzy zemře. Zázrak se však stal v noci z 12. na 13. ledna 1866, kdy Magdalena nemohla usnout pro bolest. Její přítelkyně Veronika jí rozčesala vlasy a obě se pomodlily. Magdalena později popsala, jak v místnosti zazářilo světlo a objevila se postava v bílém se žlutou korunou. Po modlitbě uslyšela hlas, který jí řekl: „Mé dítě, od nynějška se uzdravíš.“ V ten moment postava zmizela a Magdalena už necítila žádnou bolest. Souběžný německý a český text.

Sbírku Ohnice napsal Orten v letech 1939–1940 a vyšla v roce 1941. Je věnována památce zemřelého básníkova otce. Ve sbírce se spojuje básníkovo soukromí s válečnou dobou, kterou jako Žid prožíval ve velkém rasovém ponížení.

Báseň Halasova, Holanova, slova A. Brouska a vzpomínky O. Ornesta uvedou čtenáře do Ortenovy sbírky. Básník se vyznává ze svých lásek a zklamání, žádný životní problém neřeší lehkomyslně, naopak přistupuje k lidským činům s pochopením a odpovědností. Básně jsou proloženy úryvky z Ortenovy prózy a jsou připojeny úryvky z korespondence tak, aby osobnost básníkova byla čtenáři co nejbližší.

70 let působení salesiánů v Čechách a na Moravě

Dosud nepublikované osobní svědectví známého chirurga a spisovatele Václava Vojtěcha Tošovského o rodné Proseči a setkání s nositelem Nobelovy ceny, německým spisovatelem Thomasem Mannem, kterému městečko Proseč udělilo v roce 1936 domovské právo nezbytné k získání československého státního občanství, a tak ho zachránilo před nucenou deportací zpět do nacistického Německa. Předseda senátu pan Petr Pithart ve svém úvodním slově tento statečný čin vysoce hodnotí a Proseč zde nazývá hlavním městem Solidarity.

Protagonista podzemní církve a největší osobnost české katolické církve z doby normalizace, kněz a teolog Josef Zvěřina, si bezpochyby zaslouží i zájem nevěřících. Kniha vzpomínek a rozhovorů Žít jako znamení od Marie Rút Křížkové jej představuje jako hluboce věřícího, byť nekonvenčního katolíka, který úspěšně prošel mnohými životními zkouškami. (Petr Holub, Respekt)