Bruno Solařík Bücher

Kniha slavného "skandalisty" druhé světové války podává čtenáři vysvětlení, že Sovětský svaz druhou světovou válku nevyhrál, nýbrž naopak prohrál - a čtivou formou popisuje, co má tímto paradoxním a na první pohled zcela absurdním výrokem na mysli. Jako nápověda nám může sloužit názor, vyslovený Suvorovem už v jiných česky vydaných knihách, že totiž SSSR chystal útok na Německo, ale že Hitler Stalina o pár dní předešel... Tento názor Suvorov v nové knize Poslední republika rozvíjí a konkretizuje.

Výpravná publikace mapuje tvůrčí principy celosvětově uznávaného surrealisty Jana Švankmajera. Autor knihy Bruno Solařík, který se spolu s režisérem účastní aktivit skupiny surrealistů, představuje prostřednictvím Švankmajerových názorů a výtvorů celistvé svědectví o výjimečném díle této světové legendy české kinematografie. Součástí publikace jsou i dosud nepublikované reprodukce Švankmajerových objektů-fetišů a exkluzivní snímky z jeho nejnovějšího filmu Hmyz.

Výbor divadelních skečů z legendárního surrealistického cyklu, v němž černý humor pokládá na lopatky nejen každého z Vás!

Publikace vydaná ke stejnojmenné výstavě Evy Švankmajerové a Jana Švankmajera

Po dlouhá desetiletí byla válka s Finskem pro sovětskou společnost válkou zapadlou a neznámou. Na základě dostupných pramenů se to pokouší změnit ruský historik Mark Solonin, přičemž jádro knihy je věnováno dějinám vypuknutí druhé sovětsko-finské války, jejíž zahájení ani skončení vůbec sovětská tisková kancelář Informbyro neoznámila sovětským občanům (útok Rudé armády na Finsko 25. června 1941).

Proč Sovětský svaz prohrál druhou světovou válku Poněkud neotřelé, polemické, místy i značně vyhrocené názory na rozpoutání a průběh 2. světové války, úvahy o jiném možném vývoji událostí. Podle autora SSSR Velkou vlasteneckou válku vyhrál jen "trochu, málo, nedostatečně, rozhodně méně než mohl", odtud podtitul knihy Proč Sovětský svaz prohrál 2. světovou válku. Až s urputnou zavilostí čtenářům předkládá další a další argumenty a fakta, které se snaží interpretovat tak, aby doložil Stalinovy nekalé úmysly a mimořádnou připravenost sovětské Rudé armády na počátku 40. let 20. století na válečný konflikt nesmírného rozsahu, na "osvobozenecký" pochod celou Evropou... Velmi stručně řečeno: Suvorov tvrdí, že Hitler "jen" předběhl Stalina. Bez obalu a dosti náruživě se dohaduje s ruskými i zahraničními historiky, vysokými vojenskými činiteli, novináři i dalšími oponenty. Co je ale hodnověrné a opravdu stojí za zamyšlení a co je zřejmá či skrytá demagogie, musí posoudit čtenář sám. Nezpochybnitelná je ale skutečnost, že napadením Polska 1. září r. 1939 spustil 2. světovou válku Stalinův protějšek německý diktátor Adolf Hitler, který rovněž útokem na Sovětský svaz v červnu r. 1941 učinil z podobných otázek jen spekulace ... Mnohé odkazy přímo v textu nebo citace zřejmě nenahradí solidně zpracovaný (chybějící) poznámkový aparát a rejstříky. Fotografie.

Proč zaútočil Hitler na Sovětský svaz? V této publikaci autor srovnává nejen obnosti J. V. Stalina a A. Hitlera, přičemž ukazuje, jak jejich rozhodnutí ovlivňovala vývoj událostí v Evropě, ale také provádí srovnávání obou armád, jejich výzbroje, organizace a připravenosti na válku. V srpnu 1939 podepsali Hitler a Stalin pažemi Ribbentropa a Molotova pakt o rozdělení Polska. Tento pakt vedl Hitlera neodvratně do situace, kdy musel vést vleklou válku, což bylo samo o sobě katastrofou. Ponecháme-li ovšem stranou, že Německo vedlo tuto válku na několika frontách najednou, což tuto katastrofu zdvojnásobilo. Vše, co po podpisu paktu Molotov-Ribbentrop následovalo, jsou už je detaily, jen jednotlivá zastavení na Hitlerově cestě k sebevraždě. Hitler neprohrál válku v prosinci 1941, ba ani v srpnu, ani v červenci. Prohrál ji v srpnu 1939... Pro mnohé kontroverzní autor knih o druhé světové válce se v této publikaci zaměřuje nejen na srovnávání osobností J. V. Stalina a A. Hitlera, přičemž ukazuje, jak jejich rozhodnutí ovlivňovala vývoj událostí v Evropě, ale také provádí srovnávání obou armád, jejich výzbroje, organizace a připravenosti na válku.

Mladý nadějný autor navazuje ve své tvorbě na léta rozmachu surrealismu ve výtvarném umění a literatuře.Vytváří vlastní svět na pomezí snu a reality, oslovuje mladou generaci i milovníky Borise Viana.Eseje jsou doplněny velmi zdařilými ilustracemi Kateřiny Piňové.

Praktická encyklopedie Igora Skryleva přibližuje, jaký nástroj či zbraň si zvolit, jak si ji svépomocí vyrobit a následně ji správně používat. Popisuje veškeré spektrum modelů a typů chladných a úderně drtících zbraní, vhodných pro naše podmínky. Zvláštní pozornost autor věnuje výběru zbraní pro použití v konkrétních situacích, přičemž podrobně probírá všechna kritéria, která je nutno zvážit při výběru nože, aby v kritickém okamžiku neselhal.

Am Rand einer großen Stadt graben Arbeiter eine riesige Grube für ein »gemeinproletarisches Haus«. Unter den freiwilligen Sklaven bildet sich eine Hierarchie, die den sozialen Verhältnissen in Stalins Sowjetunion ähnelt. Nastja, ein Waisenkind, das nach seiner bourgeoisen Mutter sehnt, verkörpert bereits den »neuen Menschen«. Doch am Ende wird es in der Baugrube beerdigt, dem kollektiven Grab der »Paradiesbauer«. Die Helden setzen all ihre Kräfte ein, um die glückliche Zukunft der Menschheit durch ihre Arbeit zu verwirklichen, werden jedoch von der Schwere dieser Aufgabe erdrückt. Sie leiden an Schwermut, Erschöpfung und Grübelsucht oder gehen zugrunde, weil es in der neuen Ordnung keinen Platz mehr für sie gibt. Die Sprache kann mit dem utopischen Denken nicht Schritt halten, der Boden entgleitet ihr. Platonow fängt die Atmosphäre einer Epoche ein, die von Utopien und Prophezeiungen einer neuen Welt geprägt ist. Die russische Revolution, die alle Lebensbereiche erfasst, findet in seinem Werk einen einzigartigen Ausdruck. Gabriele Leupold hat auf der Grundlage der 2000 in Sankt Petersburg erschienenen Originalausgabe eine neue deutsche Fassung des als unübersetzbar geltenden Werkes erarbeitet, die für ihre Übersetzungen von Andrej Belyjs Petersburg und Warlam Schalamows Erzählungen aus Kolyma bekannt ist.

Souborné vydání Charmsových „dospělých“ próz v celém jejich panoramatu odhaluje autorovu ústřední tvůrčí polohu, totiž důsledný smysl pro nesmysl. Texty zároveň prozrazují paradoxní navigaci, kterou se Charms ve vnějším i vnitřním světě řídil. Poskytovala mu ji další pro něj příznačná poloha: čekání na zázrak . Čtenář a s ním vlastně i autor čekají na vyvrcholení, zdá se, že už k němu nedojde, jenže ono mezitím jakoby nic probíhá. Nepřichází v okamžiku, kdy se halasně projevují běžné literární pointy, nýbrž v nehlučném záchvěvu čtvrtého rozměru…