Luboš Merhaut Reihenfolge der Bücher

Monografie sleduje polemiky v české literatuře na přelomu 19. a 20. století jako svébytný žánr. Zaměřuje se na různorodé případy a typy polemik od poloviny osmdesátých let 19. století do desátých, resp. dvacátých let 20. století: diskuse o národní literatuře v letech 1886–1888, možnosti a proměny pojmu literární revoluce v polemikách na konci 19. století, polemiku o dílo a osobnost Jana Nerudy jako jeden z konceptů pořádání veřejného prostoru v letech 1892–1893. Dále přibližuje koncepční hledání modernistické (symbolistní) umělecké syntézy v devadesátých letech 19. století, programové i osobní polemické střety mezi F. X. Šaldou a okruhem časopisu Moderní revue v letech 1893–1925, spory o význam díla Vítězslava Hálka, resp. o nové pojetí literatury a umění v letech 1894–1895. Stranou nezůstává ani polemické i politické pozadí vzniku a působnosti manifestu Česká moderna odrážející se v korespondenci J. S. Machara a T. G. Masaryka v letech 1894–1896, Masarykovo angažmá v rámci tzv. hilsneriády v letech 1899–1901, rozsáhlý spor o směřování a význam generace devadesátých let v roce 1900 (tzv. pseudonymovou polemiku), proměny ohlasu tvorby a osobnosti K. H. Máchy, ale např. také obraz otevření Obecního domu v roce 1912 v časopisech jako výraz dobové umělecké diskuse. Kniha podává syntetizující obraz o těchto polemikách jako o žánru se zvláštní pamětí, působícím prostřednictvím textů různorodého založení, jako o fenoménu na pomezí diskurzivních praktik, oborů a společenských kontextů. Podobně jako se pohybuje na žánrovém pomezí, překračuje polemika pole literatury (umění) a prolíná se se sférami mimouměleckými. Je rovněž prostorem neoddělitelného prostupování a konfrontací osobního a věcného, soukromého a veřejného.

Kniha Kritiky a eseje z let 1892–1924 přináší široký přehled kritického a esejistického díla Arnošta Procházky, klíčové postavy českého dekadentního symbolismu a individualistického estetismu. Cílem je prohloubit poznání českého modernismu na přelomu devatenáctého a dvacátého století, a to prostřednictvím vrstevnatého literárněhistorického obrazu Procházkova díla. Publikace zahrnuje téměř dvě stovky textů, které zachycují konstanty a proměny autorovy kritiky a esejistiky, včetně programových esejí, portrétů modernistických literátů a výtvarníků, literárních a výtvarných kritik a společensko-politických glos. Texty jsou chronologicky uspořádány do čtyř oddílů, které reflektují etapy autorovy tvorby: I. 1892–1894, II. 1894–1900, III. 1901–1914, IV. 1915–1924. Tematické a žánrové čtení usnadňuje Soupis tematický a žánrový. Dále je k dispozici anotovaná Bibliografie Arnošta Procházky, která poskytuje kontext vybraných prací. Doslov nabízí portrét Procházkovy osobnosti a celistvý přehled jeho díla v širších souvislostech, doplněný výběrovým soupisem sekundární literatury. Publikace tak znovu zpřístupňuje a oživuje důležitý, avšak nedostatečně reflektovaný literárněhistorický materiál.

24. díl Spisů TGM, rozdělený do dvou svazků, zahrnuje Masarykovy tištěné práce z let 1898 až 1900, jako jsou studie, články, přednášky a recenze, uspořádané chronologicky podle data prvního otištění. Každý text je doplněn údaji o vydání a poznámkami týkajícími se jeho vzniku a tematických souvislostí. Svazek 24b obsahuje také Dodatky, které zahrnují dva pozdější Masarykovy texty. Převládají příspěvky publikované v měsíčníku Naše doba a v týdeníku Čas, ale soubor zahrnuje i texty z dalších 26 periodik z Čech, Moravy, Slovenska, Německa, Anglie a dalších zemí. Obsahuje jak dosud nevydané přednášky, tak i publikované práce jako Palacký’s Idee des Böhmischen Volkes a další. Některé texty byly původně otištěny v němčině a souvisejí s Masarykovou činností v oblasti sociologie a politiky. V roce 1899 se Masaryk zaměřil na antisemitismus, zejména na polenský proces s Leopoldem Hilsnerem, a jeho polemický postoj dokumentuje více než třicet prací. Hilsneriáda, vyvolaná kriminálním případem, byla společenskou aférou, která se dotýkala politických a antisemitských aspektů. Masaryk se snažil orientovat veřejnost a usiloval o proměnu českého veřejného prostoru, zaměřenou na kulturně-politické otázky a aktivizaci společnosti.

Čtení o T. G. Masarykovi zahrnuje devětatřicet textů z let 1910–1938, které se zaměřují na klíčové masarykovské otázky a výzvy. Podtitul Literatura – člověk – svět odráží komplexnost Masarykova estetického myšlení a jeho mezioborovou souvztažnost. Masarykova široká znalost umění a literatury byla součástí jeho představy vzdělanosti a ovlivňovala jeho filozofické, sociologické, historické a politické práce. Literaturu chápal jako sociální fenomén, který odráží život v širokém slova smyslu, a považoval ji za prostředek k poznání problémů moderního člověka. Chronologicky uspořádaný výběr textů různých žánrů usiluje o tematickou reprezentativnost a zahrnuje významné autory, kteří zastupují klíčové pohledy. Propojuje zásadní tematické okruhy, jako jsou reflexe Masarykovy estetiky, jeho kritické praxe vůči české a světové literatuře a otázky literárně-filozofické a historické. Antologie připomíná tradici kritického vztahu k Masarykovu dílu, která kontrastuje s mytizujícími obrazy zakladatele demokratické československé republiky. Masarykovo myšlení, jak podotýká Šalda, bylo často rozvíjeno i proti němu, a výbor zdůrazňuje jeho netypický přístup k literatuře, který podněcuje otázky a diskusi.

Kniha Čtení o Jaroslavu Haškovi chronologicky uspořádává kritické a polemické články reagující na události posledních let Haškova života, jeho smrt a recepci jeho děl, zejména Osudů dobrého vojáka Švejka. Texty z let 1919–1948 dokumentují rozmanitý a často protikladný ohlas autorovy tvorby a mystifikační aktivity. Výběr zahrnuje příspěvky známých i méně známých autorů, jako jsou Ivan Olbracht, Max Brod, Jaroslav Durych a další. Antologie se zaměřuje na období, kdy se formoval kritický a literárněhistorický obraz Haškova díla v kontextu různých politických a uměleckých směrů. Cílem je ukázat možnosti interpretace Haškova spisovatelského naturelu a jeho nejednoznačné postavy Švejka, stejně jako vznik fenoménu švejkovství. Dále se snaží přiblížit povahu a dynamiku umělecké a intelektuální diskuse v české společnosti během tří desetiletí. Úvodní studie editora Luboše Merhauta se zaměřuje na Haškovu recepci a literárněhistorické zpracování, přičemž zachycuje podstatu jeho díla. Antologii doplňuje oddíl Bibliografie, který nabízí přehled o vydaných knihách Jaroslava Haška a literatuře o něm, včetně podstatných knižních a článkových položek z pozdějších let.

Čtvrtý díl dovršuje velkorysý projekt encyklopedie, která se svými více než 3700 hesly představuje u nás zatím nejrozsáhlejší encyklopedické dílo české literatuře věnované, které zahrnuje celou dobu její existence, od staroslověnských a latinských počátků do poloviny 20. století.

A–G Osobnosti, díla, instituce První díl velkoryse pojatého encyklopedického díla, který obsáhne českou literaturu od nejstarších dob do roku 1945. Z celkového počtu asi 3500 hesel zaujímají větší část jména autorů prozaiků, básníků, dramatiků, ale i překladatelů, literárních kritiků a historiků, a rovněž anonymní díla starší české literatury. Lexikon zahrnuje také časopisy, sborníky a almanachy, literární sdružení a skupiny, nakladatelství a tiskaře. Každé heslo je rozděleno na část výkladovou a část obsahující bibliografické údaje a soupis další literatury, která se k heslu vztahuje.

Soubor studií „Na téma umění a život“ F. X. Šalda 1867–1937–2007 představuje reprezentativní průřez současným literárně a uměnovědným myšlením o díle zakladatele moderní české umělecké kritiky F. X. Šaldy. Odráží a doplňuje jednání mezinárodní vědecké konference, kterou uspořádala v létě roku 2007 v prostorách Moravské zemské knihovny v Brně Společnost F. X. Šaldy ve spolupráci s filozofickými fakultami Karlovy a Masarykovy univerzity a Ústavem pro českou literaturu AV ČR v.v.i. v jubilejním roce Šaldova 140. výročí narození a 70. výročí úmrtí. Kniha vstupuje do tradiční řady různorodých publikací uměnovědné povahy, které již po několik generací – zpravidla vždy v jubilejním šaldovském „sedmičkovém“ roce –, shrnují aktuální stav bádání na téma F. X. Š. Autoři jednotlivých studií se zaměřují zejména na aspekty Šaldova literárněkritického a beletristického díla, stranou ovšem nezůstal ani Šaldův postoj k otázkám hudby, divadla, výtvarného umění aj. Pozornost je věnována rovněž Šaldovi jako kritikovi soudobého politického života. Přirozenou součástí knihy se stala rovněž editovaná diskuse, jež následovala po jednotlivých přednáškových blocích.

Born from a bizarre, fin-de-siècle amalgam of dandyism, occultism and Symbolism, Decadence moved the Romantic imagination firmly indoors, into a morbid, mauve-hued interior with Redon on the walls and Poe on the bookshelves. Czech art was well suited to express the Decadent temperament, and In Morbid Colours reveals, for the first time, the incredible cornucopia of fantastical, proto-Surrealist art produced under this rubric between 1880 and 1914. Full of superb color illustrations, it details the work of artists such as Frantisek Bilek, Karel Hlavácek, Frantisek Kavan, Benes Knüpfer, Gabriel Max, Alfons Mucha, Max Pirner, Jan Preisler, Jakub Schikaneder, Hanus Schwaiger, Max Svabinsky and Josef Váchal, as well as artists with ties to Czech art such as Alfred Kubin, August Brömse and Richard Teschner. All of these artists constitute a hitherto-undiscovered world unto themselves, and each is embellished here with superbly-researched commentary and excerpts from contemporaneous Decadent literature.