Der Hauptgegenstand und das Ziel der vorliegenden Arbeit ist die Erforschung der motivischen Semantik des lyrischen Werkes von Otokar Březina in ihrer evolutionären Dynamik unter besonderer Berücksichtigung der mythopoetischen Aspekte der ästhetischen Sinnkonstitution.
ADOLF HOFFMEISTER MONOGRAPHY ABOUT CZECHOSLOVAK ILLUSTRATOR 461 pages GALLERY (2005) 80-86010-86-4, 9788086010861 Shipping 3 KG dimensions 23 × 28 cm FIRST EDITION
Heslář české avantgardy je kolektivním projektem zaměřeným na rekonstrukci klíčových pojmů a konceptů české umělecké avantgardy, zejména v literatuře a výtvarném umění. Kniha se vyhýbá tradičním uskupením, jednotlivým „ismům“ a literárněhistorickým kategoriím, a místo toho se soustředí na rekonstrukci uměleckých konceptů a specifických tvůrčích metod a postupů. Hesla zohledňují vzájemné vztahy mezi textem, obrazem, hudbou, divadlem, filmem a fotografií v kontextu doby, včetně vědeckého a kulturně-filozofického rámce a společensko-politických aktivit. Texty se pohybují mezi retrospektivní rekonstrukcí uměleckokulturních a sociokulturních fenoménů a tematizací problematických okruhů. Zaměřují se především na literaturu a výtvarné umění, ale také se dotýkají divadelního a filmového umění, architektury a moderní hudby. Kniha posouvá počátky české avantgardy do prvního desetiletí 20. století a sleduje vývoj tohoto hnutí, jeho programy, estetické koncepty a proměny uměleckých strategií až do roku 1958.
Modely světa a existence v lyrickém díle Otokara Březiny. Rekonstrukce symbolických paradigmat Monografie rozčleňuje Březinův tvůrčí vývoj na šest fází, korespondujících s pěti uzavřenými básnickými cykly, k nimž se jako závěrečná fáze řadí poslední básně z let 1901-1907. Monografie se zabývá vývojem motivické sémantiky lyrického díla Otokara Březiny. Rozčleňuje jeho tvůrčí vývoj na šest fází, korespondujících s pěti básnickými cykly, k nimž se jako závěrečná fáze řadí básně z let 1901-1907. V centru pozornosti stojí to, co je podstatou estetického působení Březinových básní, tj. jejich bohatá obraznost. Začlenění Březinova díla do evropského kontextu umožnilo autorovi překročit horizont dosavadního březinovského bádání a zkoumat je z hledisek aktuálních v mezinárodní diskusi o symbolismu.
studie českých a polských literárních vědců o romantismu
Tělo v české moderně a avantgardě. Kniha Josefa Vojvodíka je pokusem o rekonstrukci vývoje a proměn jednoho z hlavních problémů moderny přelomu 19. a 20. století a historicé avantgardy 20. a 30. let 20. století. Jde o fenomén fragmentárnosti, torzovitosti, hybridnosti (nejen) v české literatuře a výtvarném umění, tj. problém, který byl plně rozpoznán a reflektován z perspektivy tzv. (post)postmoderny konce 20. století.
Antologie přináší patnáct studií stoupenců fenomenologicko-antropologické psychiatrie, mezi nimiž jsou Ludwiga Binswangera, Eugena Minkowského a další. Tito autoři představují málo známou skupinu německých a francouzských psychiatrů a badatelů, kteří ve dvacátých letech 20. století iniciovali nový směr v psychiatrickém bádání a praxi v Německu, Švýcarsku a Francii. Tento směr se po roce 1945 stal významným a respektovaným v moderní psychiatrii. Fenomenologicko-antropologická psychiatrie se vyznačuje filozofickým zaměřením, mezioborovým pojetím vědecké práce a důrazem na existenciální dimenzi nemocného bytí. Autoři se zabývají tím, jak umělecká díla ztvárňují narušení vazby mezi člověkem a světem. Antologie se snaží zaplnit mezeru v českém kontextu, kde tento směr neměl snadnou pozici a nikdy se neprosadil. K publikaci je připojen obsáhlý doslov, který rekonstruuje hlavní témata, význam a přínos fenomenologicko-antropologické psychiatrie, obsahuje medailony autorů a výběrový soupis literatury o tomto směru a jeho protagonistech.
Kniha z let 1930–1960 tvoří pandán k monografii o Janovi Zahradníčkovi a je komponována jako komentovaná antologie textů. Opírá se o dva typy ohlasů – soudobé kritiky a korespondence, které reflektují různé reakce na básníkovo dílo. Z široké škály publicistických a korespondenčních textů jsou vybrány ty, které se významně vztahují k Zahradníčkově tvorbě a komentují jeho básnické, esejistické a překladatelské dílo. Antologie zahrnuje kritické reakce a citace z dopisů adresovaných Zahradníčkovi, v nichž se objevují charakteristické zmínky o jeho práci. Třetí rovinu kompozice tvoří ediční komentáře, které osvětlují méně známé souvislosti a poskytují prostor pro výklad důležitých biografických a dobových literárních, kulturních a společensko-politických kontextů z doby Zahradníčkova aktivního uměleckého působení. Tyto komentáře hojně citují úryvky ze Zahradníčkových dopisů, v nichž básník reaguje na kritiku a odhaluje své osobnostní rozpoložení. Cílem bylo vytvořit rámec pro zachycení podstatných okolností Zahradníčkovy umělecké biografie.
Monografie o básnickém díle Jana Zahradníčka se zaměřuje na klíčový problém: jak básnické vnímání reality transformuje svět do poetického obrazu a jak je tato zkušenost zakotvena v našem životě. Zahradníčkovo dílo bylo téměř padesát let opomíjeno, což vyvolává nutnost klást zásadní poetologické otázky a hledat na ně odpovědi. F. X. Šalda v 30. letech tvrdil, že Zahradníčkova poezie obsahuje „nejvíc myšlenky a étosu“ mezi tehdejší českou poezií. Je tedy důležité zkoumat, jak v jeho poezii koexistují myšlenka, étos a cit. Na základě tohoto zkoumání vyvstávají tři hlavní teze: 1) Zahradníčkova poetika je specifickou antropopoetikou, tedy poetikou s antropologickými dispozicemi; 2) Je spojena s náboženstvím, konkrétně s katolickým křesťanstvím, jeho etikou a étosem, a lze ji považovat za theo-poezii; 3) V poválečném období se stává také politickou poezií. Tyto teze jsou dále rozvíjeny v kontextu literárních, uměleckohistorických, filozofických a estetických souvislostí a prostřednictvím analýzy konkrétních formálních prvků Zahradníčkova básnického díla.
