Radomíra Sedláková Reihenfolge der Bücher

Další z publikací Slavných vil Prahy 6 – Hanspaulka představuje výběr významných vil z dosud nepublikované skvělé enklávy rezidenčního bydlení v Praze 6, vilové čtvrti Hanspaulka. Celá obytná čtvrť je součástí katastrálního území Dejvic a je zároveň nejmodernější. Svým rozsahem je celá Hanspaulka jeden z největších celků převážně individuálního bydlení v Praze, přičemž nejmohutnější stavební rozmach zaznamenala v období mezi dvěma světovými válkami, i když i to poválečné svou intenzitou nikterak nezaostávalo. První moderní obytný dům, okázalá vila Richarda Klenky z Vlastimilu, zde vznikl na sklonku první dekády dvacátého století. Ty poslední pak v naprosté současnosti. Mezi stavebníky a architekty hanspaulských vil uvedených na výstavě zaznamenáváme významné architekty jako Antonína Engela, Evžena Liinharta, Ladislava Machoně, Ladislava Lábuse, slavné herce Vlastu Buriana, Lídu Baarovou, sochaře Rudolfa Březu, grafika Jiřího Andrleho a mnohé další. Autoři knihy představují na více jak 264 stranách 53 slavných vil. Navíc je kniha doplněna obsáhlým urbanistickým vývojem celého území, stejně jakož i obsáhlou kapitolou, mapující velký počet původních usedlostí, které tvoří nedílnou součást historie celé enklávy Dejvic. Autorský tým vedl prof. Petr Urlich a Jiří Podrazil k ní pořídil současnou fotodokumentaci.

Kniha o nejvýznamnější české architektkce posledního půlstoletí vychází u příležitosti výstavy, kterou k devadesátinám Aleny Šrámkové uspořádalo Muzeum Kampa ve spolupráci s Národní galerií Praha. Architekt, filozof a čtyři historičky a historici moderní architektury v knize postihují osobnost a dílo Aleny Šrámkové z různých úhlů pohledu.

Publikace souhrnně představuje projekty a studie architektonických děl druhé poloviny 20. století, které byly určeny pro Prahu, ale z různých důvodů, ať politických, realizačních, ekonomických či jiných nebyly nikdy realizovány. Uvedeny jsou i práce z konce čtyřicátých let, velká skupina prací je spojena s první polovinou padesátých let, kdy měl být mimo jiné vybudován nový centrální prostor Prahy. Šedesátá léta znamenala přípravu mnoha projektů významnějších staveb – například Staroměstské radnice, Domu odborové rekreace, Domu techniky či Státní knihovny. Léta sedmdesátá znamenala určitou stagnaci, ale v osmdesátých letech se opět objevila velká skupina dalších projektů, například hotel Sigma, přestavba areálu Fakultní nemocnice nebo hotel na Barrandově. Představeny jsou pouze ty projekty, jejichž plány, skici a modely dnes vlastní Národní galerie Praha.

Zmapování vilové oblasti Bubenče - od území mezi dnešní křižovatkou na Špejcharu (respektive vil při Badeniho ulici) až po železnici severní dráhy při severním okraji Bubenče. Historie, architektura i osudy stavebníků a obyvatel jednotlivých domů.

Medailóny českých osobností, jejichž život nebo práce byla či je spojena s pražskou čtvrtí Spořilovem.V krátkém úvodu je shrnuta charakteristika Spořilova jako zahradního města s živým společenským životem. V této specifické komunitě vyrostli, žili a tvořili významní lidé ze všech oblastí kultury (spisovatelé, herci, architekti). Do knihy bylo vybráno 140 z nich, aby reprezentovali Spořilov. Každé osobnosti je věnován medailón s fotografií a stručným shrnutím životní a profesní dráhy. Mezi nejznámější tváře, spojené s touto čtvrtí, patří herec J. Kačer, herec J. Suchý, spisovatel A. Branald nebo fotograf F. Drtikol. Osobnosti jsou řazeny abecedně. V závěru jmenný rejstřík.

Na 200 pražských věží a věžiček v souboru členěném podle umístění v pražských historických čtvrtích, resp. obcích.Publikace vychází z knihy Stověžatá Praha - věž Jindřišská - věž ve věži, jež byla vydána v r. 2003 v souvislosti s rekonstrukcí Jindřišské věže, která byla v knize zvolena za ústřední bod, kolem nějž autoři opsali kružnici o poloměru 3 km. Tehdejší soubor 120 historických i moderních věží autoři rozšířili o více než 60 dalších, dokumentovaných barevnou fotografií a textem o historii věže i celého objektu, jehož je věž součástí (u 23 nejvýznamnějších z nich je výklad rozšířený). Soubor je geograficky rozdělen do 4 částí (severovýchod, jihovýchod, severozápad, jihozápad), každému oddílu předchází průběžně číslovaný seznam věží daného území s vyznačením jejich polohy na barevné mapce.

Publikace, jež vyšla k 220. výročí založení Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně Národní galerie v Praze, je souborem esejů představujících jakousi autobiografii Národní galerie v Praze, jejíž existence je mimo jiné založená na aktu velkorysých gest dávání a sdílení. Eseje vzdávají hold otcům zakladatelům, jednotlivým donátorům a institucím, umělcům a sběratelům, kteří galerijním sbírkám poskytli ničím nepodmíněný dar či dočasnou výpůjčku, provedli směnu nebo galerijním sbírkám – od starých mistrů přes grafiku a kresbu, umění Asie a Afriky až po umění 19. století a moderní a současné umění včetně architektury – a návštěvníkům prospěli jakýmkoli jiným způsobem. Kniha zahrnuje také texty věnované historii sběratelství a formativní roli štědrosti a velkorysosti v procesu vzniku sbírkových institucí. Komplexní obrázek dokreslují výňatky z filozofických, literárních a básnických děl, které problematiku velkorysosti zasazují do širších ideových souvislostí.

Veletržní palác (1928) je jedna z nejzajímavějších raně funkcionalistických staveb Prahy realizovaná podle projektu architektů Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse. Publikace věnovaná jeho osudu provází čtenáře historií Pražských vzorkových veletrhů, představuje architektonickou soutěž na vytvoření velkorysé čtvrti „Veletržní City“, ukazuje vývoj veletržních aktivit v rámci paláce. Sleduje i pokusy o vybudování nového veletržního areálu v 50. letech 20. století a v závěrečné části připomíná navrhované varianty obnovy po požáru v roce 1974, kdy díky iniciativě architektů ze Stavoprojektu Liberec se podařilo palác uchovat a po zdlouhavých diskuzích bylo v roce 1980 rozhodnuto, že bude přidělen Národní galerii v Praze, aby zde pak v roce 1995 vytvořila sídlo pro své sbírky moderního a současného umění.

Kontroverzní dílo a osobnost kroměřížského rodáka a nejvýznamnějšího českého architekta druhé poloviny 20. století představuje obsáhlá monografie k jeho nedožitým devadesátinám. Publikace detailně přibližuje nejen všechny Pragerovy realizace (z nichž mnohé – zejména Nová scéna Národního divadla nebo někdejší parlament vedle budovy Národního muzea v Praze – vyvolávají dosud ostré střety mezi jejich zastánci a odpůrci z řad odborné i laické veřejnosti), ale přináší též úplný přehled jeho soutěžních prací a nerealizovaných studií a projektů, které měly zásadním způsobem změnit tvář Prahy (mj. Smíchova, Košíř, Karlína, Letné, Pankráce, Albertova, Staroměstského náměstí). Poprvé a v míře dosud nepublikované je dokumentována celá šíře architektovy tvorby, a to prostřednictvím výkresů, plánů, vizualizací, modelů, dobových i současných fotografií.