Když v roce 2011 zmizel tvůrce bitcoinu, kterého svět zná pod jménem Satoshi Nakamoto, nastalo ticho, dlouhé a nesnesitelné. Zbyl jenom vzkaz, přání, pár řádků v počítači…
Proč se Satoshi už nikdy více neozval a co se tenkrát stalo? Za jednoduchými otázkami vyvstala nekončící řada úvah a článků v našich i celosvětových médiích. To podstatné a základní však nevyslovil nikdo, tedy: Kdo je onen tajemný muž a jaký byl jeho skutečný osud?
Unikátní kniha Josefa Habase Urbana, Pavla Koláře a Iva Krátkého přináší jasné odpovědi.
Mnohovrstevnatý fenomén bolesti očima profesora Pavla Koláře Ačkoli to nemusí být jasné na první pohled, bolest má v našem životě užitečnou a smysluplnou roli – upozorňuje na to, že se v těle něco děje. Problém nastává, když se mění v chronickou nemoc. Renomovaný fyzioterapeut Pavel Kolář rozebírá fenomén bolesti z nečekaných úhlů a sdílí i své zkušenosti z pozice člověka, který od mládí bojuje s Bechtěrevovou nemocí. Vydejte se cestou vedoucí přes hlubiny vědomí, podvědomí i prožívání a odhalte, jak bolest využít jako příležitost k sebepoznání a růstu.
V červnu roku 2018 přivezli do nemocnice St. Paul ve Vancouveru neznámého muže, jehož objevili indiánští lovci na břehu divoké řeky v oblasti Yukonu. Neznámý v bezvědomí vypráví, záznamové zařízení běží. Mluví o spisovatelce Sofii Hartenové, která je již delší dobu na listině pohřešovaných. Příběh byl sepsán na základě skutečných událostí, má však svoji literární podobu. Ohromující vyprávění Pavla a Josefa jde až na samotnou dřeň existence. Na hranici života a smrti vede cesta až ke kořenům lidstva. Od současnosti přes jednotlivá historická období až do africké příkopové propadliny. Sen, realita, anebo zjevení. Kdoví… Na příběhu tajemného muže je ukázáno, co v lidském životě znamená čas. Jedna etapa končí, druhá začíná, kulisy se mění – člověk je však stále pod nátlakem extrémních situací, jež musí překonávat a činit v nich rozhodnutí. Řeka pod hladinou jako naše přání, touha a naděje – právě ta dává člověku sílu putovat stinnými fázemi života s odvahou a důvěrou.„Řeka Tatshenshini existuje, stejně jako kurzy, které v zahraničí pravidelně pořádáme,“ usmívá se Pavel Kolář. A Josef? Žije mezi námi a svůj tajemný příběh si stále nosí pod hladinou vědomí.
Książka wydana wspólnie z Niemieckim Instytutem Historycznym w Warszawie Tajny
referat Chruszczowa z 1956 roku zachwiał komunizmem w posadach. Późniejsze
lata kojarzone są zwykle z powolnym upadkiem tej ideologii. Pavel Kolář
przedstawia natomiast inną perspektywę: interpretuje destalinizację jako
początek nowej epoki. Dowodzi, że utopijne wizje cechowały również komunizm
doby poststalinizmu. Ich istotą nie było już jednak niepohamowane dążenie do
idealnego ustroju społecznego, lecz stopniowa poprawa istniejącej sytuacji.
Wychodząc poza historię komunizmu, książka opowiada o przekształceniach
nowoczesnych ideologii i budowaniu nowego konsensusu władzy. Pavel Kolář,
profesor historii Europy Wschodniej na Uniwersytecie w Konstancji. Zajmuje się
współczesną historią europejską (przede wszystkim dziejami Niemiec i Europy
Środkowo-Wschodniej). Specjalizuje się w historii dyktatur komunistycznych,
dziejach historiografii, historii nacjonalizmu i historii przemocy. Ostatnio
opublikował: Co byla normalizace? Studie o pozdním socialismu (Co to była
normalizacja? Eseje o późnym socjalizmie, 2016, wraz z Michalem Pullmannem)
oraz Soudruzi a jejich svět. Sociálně myšlenková tvářnost komunismu (Świat
towarzyszy. Społeczno-ideowe oblicze komunizmu, 2019).
O stresu se hovoří zejména jako o umělé, lidstvem vyrobené zátěži. Člověk se musel naučit porozumět a vzdorovat rozmanitým stresovým vlivům od počátku své existence. Tělesná zátěž, zima střídaná horkem, nedostatek jídla a tekutin, bakterie, viry, nedostatek spánku či bolest zasahovaly do našich životů od nepaměti. V dnešní době vnímáme stres především jako významnou příčinu vzniku řady tělesných a duševních onemocnění, a chápeme jej jako nebezpečný. Pavel Kolář, celosvětově uznávaný fyzioterapeut a odborník na celostní medicínu, ve své knize Posilování stresem – Cesta k odolnosti mimo jiné rozebírá opačnou úlohu stresových vlivů, a to zejména z hlediska zvýšení odolnosti našeho organismu. Naše tělo a duše v sobě skrývá obrovský potenciál udělat nás nejen silně odolnými, ale také šťastnými. Využijme ho a vezměme odpovědnost za své zdraví a kvalitu svého života do vlastních rukou!
Miliony lidí po celém světě se ve 20. století upsaly myšlence komunismu. Ať byly jejich pohnutky jakékoliv, žádná jiná ideologie neovlivnila moderní dobu tak pronikavě a trvale jako právě vize spravedlivé beztřídní společnosti. Kniha Soudruzi a jejich svět podniká cestu do hlubin této pro nás již exotické mentality: rekonstruuje každodenní jazyk obyčejného komunisty, zkoumá jeho myšlenkový svět, jak se vyvíjel tváří v tvář politickým změnám. V ohnisku práce je pět ústředních motivů komunistické obrazotvornosti: Dějiny, Strana, Národ, Nepřítel a Čas. Autor dochází k závěru, že prostí komunisté nebyli netečnou masou, nýbrž aktivními hybateli dění s bohatými formami politických postojů. Dějiny komunismu, jeho vzestupů a pádů, mohou v tomto pojetí sloužit jako vodítko k pochopení toho, jak fungují ideologie v soudobém světě.
Nach Chruschtschows „Geheimrede“ von 1956 geriet der Kommunismus ins Wanken. Während die Folgezeit meistens als ein Niedergang dieser Ideologie dargestellt wird, bietet dieses Buch eine andere Perspektive, indem es die Entstalinisierung als den Anfang einer neuen Epoche deutet. Der Autor zeigt, dass die kommunistischen Sinnwelten auch im Poststalinismus von utopischen Vorstellungen geprägt waren. Ihr Fluchtpunkt war jedoch nicht mehr das ungestüme Streben nach einer perfekten Gesellschaftsordnung, sondern eine prozessuale Verbesserung der bestehenden Verhältnisse. Über die Geschichte des Kommunismus hinausgehend erörtert das Buch die Frage, wie sich moderne Ideologien transformieren und einen neuen Herrschaftskonsens stiften.
Stejně jako Lipany nebo Bílá hora nebyla ani tzv. normalizace jen temnou skvrnou na našich dějinách. Chceme-li na toto historické období pohlédnout bez předsudků, musíme obrátit pozornost od samotné represe ke společenským silám, které diktaturu držely pohromadě. Jen tak pochopíme trvání systému založeného na „klidu na práci“ i důvody, proč se koncem osmdesátých let tak snadno zhroutil.
Soubor studií Co byla normalizace? se snaží vylíčit pozdně socialistickou společnost v její rozmanitosti, neomezuje se jen na politické špičky nebo opozici. Autoři zachycují pestrou škálu postojů, které se vzpírají jednoznačnému dělení na viníky a oběti. Diktatura podle nich nebyla jen výsledkem vnější mocenské svévole, nýbrž opírala se i o určitý vnitřní konsenzus. Důrazem na sociální rozměr moci zpochybňují takový výklad, který komunistický režim chápe jako odchylku od domněle přirozeného vývoje našich dějin a tím zbavuje společnost odpovědnosti za to, co se stalo.
