Rudolf Fišer Reihenfolge der Bücher

Nejnovější kniha známého třebíčského historika Rudolfa Fišera – jde o dílo vskutku výjimečné. To je zřejmé z úvodního autorova přiznání – někdejší pedagog zde říká: „Obsah knížky představuje určitou formu shrnutí mé dosavadní práce věnované minulosti Třebíče.“ Nápomocen mu při tom byl jeho dlouholetý spolupracovník, fotograf Pavel Heřman, a knížka by rozhodně neměla chybět v knihovnách nejen Třebíčanů.

Knížka věnovaná třebíčským (přesněji podklášterským) židovským familiantům je návratem do dávno zaniklého ghetta na levém břehu řeky Jihlavy.

Tentokrát Vás spolu s autorem Rudolfem Fišerem zveme k jedinečné cestě po souboru památek v městské památkové zóně v Třebíči, která zahrnuje bývalou židovskou čtvrť Zámostí, židovský hřbitov severně od této čtvrti a baziliku sv. Prokopa. Tyto památky byly oficiálně přijaty jako součást světového kulturního dědictví a zapsány na Seznam UNESCO. Románsko-gotická Bazilika sv. Prokopa, vybudovaná v letech 1240 - 1260 patří ke klenotům evropského stavitelství. Při jejím budování se uplatnila pozdně románsky orientovaná stavební huť, která k nám přišla z jihozápadní Francie přes Burgundsko a Horní Rýn. Židovská čtvrť je mimořádně uceleně zachovaná v působivém prostředí mezi řekou a skalním masivem severně od vlastního centra Třebíče. Tajemná atmosféra křivolakých uliček, temných zákoutí a klenutých průchodů a dalších charakteristických prvků na vás dýchne v židovské čtvrti, která se rozvíjela od středověku do 20. století a je nyní považována za výjimečný architektonický celek nejen v Evropě, ale i ve svě

Kniha čtenářům předkládá jeden z mnoha možných úhlů pohledu na osudy židovské komunity za řekou Jihlavou. Už také proto, že se zakládá na historických pramenech úřední a vrchnostenské provenience a je nutně pohledem „zvnějšku“. Cílem publikace je ukázat co možná nejpřesněji, nejúplněji a nejpřesvědčivěji dlouhý, staletí trvající postup budování židovského sídliště (později ghetta) městského charakteru uvnitř starší, křesťanské vesnice, původně služebné vsi benediktinského kláštera. Pokouší se proto postihnout dvě přece jen odlišné roviny téhož procesu: proměnu židovského obyvatelstva z vesnických poddaných na městské a jejich odloučení od zbytku křesťanských sousedů Podklášteří a také proměnu původní zástavby složené ze zemědělských vesnických gruntů na městský domovní fond s koželužskými, punčochářskými, krejčovskými nebo mydlářskými dílnami, palírnami i četnými kupeckými krámky a sklady. Jádro práce spočívá ve výkladu o stavebním vývoji jednotlivých židovských domů i jejich komplikovaném vnitřním členění a v zachycení složitých vlastnických poměrů, jak se po dlouhé desítky let utvářely (1724-1850). Stranou nezůstává ani sepětí osudu jednotlivých domů s osudy jejich majitelů, pokud je historické prameny zachytily.

Dávná minulost se tím nečekaně přihlásila o své místo v povědomí veřejnosti, zejména když se třebíčským památkám dostalo obecného uznání jejich výjimečnosti a kulturní hodnoty pro soudobou společnost. Zaniklé třebíčské opatství řádu sv. Benedikta na čas vystoupilo ze zapomnění a proniklo do povědomí obyvatel města, které za svůj vznik vděčí právě mnišské komunitě, jak to dodnes výmluvně připomínají tři kapuce v městském znaku. V souvislosti s oním návratem dávno neexistujícího a zpola zapomenutého kláštera Panny Marie do života moderního města vyvstala naléhavá otázka, co ve skutečnosti z jeho dějin a staletého působení řeholníků ve zdejším regionu zůstalo zachováno pro naši současnost a co je vůbec možné dovědět se o jeho historii.

Přibližuje čtenáři obrazem i slovem tento architektonický skvost, vystavěný v románsko-gotickém slohu. Publikace je v českém jazyce s anglickým překladem.