Pátý svazek z řady mikulčických průvodců přináší stručný přehled nejvýznamnějších archeologických lokalit 9. století v nejbližším okolí slovanského hradiště v Mikulčicích – předního mocenského centra Velké Moravy. Vedle shrnutí poznatků o nejlépe prozkoumaných velkomoravských sídlištích a pohřebištích popisují autoři vazby mezi tehdejšími centry a jejich hospodářským zázemím. Nechybějí informace o historické krajině i vývoji bádání.
Práce se zabývá deskripcí a definováním dvou keramických okruhů, typických pro kvalitativně vrcholnou velkomoravskou keramickou produkci – blučinským amikulčickým. Vedle typologicko-technologického vydělení těchto dvou skupin keramiky je v knize na analýze zastoupení těchto okruhů v rámci několika sídlištních areálů mikulčického raně středověkého centra (včetně jejich stratigrafického rozboru) předložena hypotéza o dynamickém vývoji keramiky mikulčického okruhu, jehož vrchol spadá do „mladšího“ velkomoravského horizontu a je přerušen zřejmě náhlým a násilným zánikem Velké Moravy na počátku 10. stol., který je v Mikulčicích patrný v mnoha archeologických situacích. Zároveň je doloženchronologicky společný výskyt obou keramických okruhů a předložena otázka jejich původu, smyslu existence, funkce a geografického rozšíření. Mikulčický keramický okruh je též hypoteticky představen jakopotencionálně chronologicky citlivý hmotný pramen, dle něhož je možno datovat kontexty do období vrcholné fáze Velké Moravy až po její zánik.
