Eliška Koppová Bücher

Sedmnáct příběhů sedmnácti autorek a autorů různých generací inspirovaných mottem: TAJEMSTVÍ!

Země slastí je soubor 22 povídek nazvaný podle nejdelší z nich. Její hrdina, středoškolský učitel a otec nevelké rodiny, se protlouká strastmi každodenního života a odreagování nachází ve společnosti tří squoterů, kteří vedou záhadnou existenci v opuštěném domku. Pro učitele, zvyklého na běžný život, jsou tajemstvím, které mu ale nepřísluší odhalit. Tajemství hraje významnou roli i v dalších povídkách, ať už se jako přízrak vynoří z minulosti (Korektura, Milý Pavlíčku, Pozdrav z Omiše, Útěk, Patnáctka, Angela) nebo je přinese běh života. Hrdinka povídky Ten pravý odhalí tajemství ideálního partnera, pro hrdiny povídek Omyl a Nevěra je tajemstvím jejich vztah k osobám stejného pohlaví. Pro chlapce z povídky Jak jsem potkal radar je tajemstvím celý svět dospělých, pro důchodkyni z povídky Nová doba pak současnost plná překotných změn. Dospívající Esterka (Šťastný a veselý) má sama tajemství hned několik… Ne všechno tajemné musí být rozluštěno, jak zjistí hrdina povídky Saladus. Některé povídky balancují na hranici reálna, aniž by ji však opustily. Všechny jsou zasazeny do současného světa, kam tu a tam pronikne něco z dob minulých. V závěrečné povídce rezonuje současnost tak neodbytně až se nabízí otázka: co bude po ní?

Kniha Otevřené dveře autorky Elišky Koppové obsahuje 15 povídek situovaných do prostředí současného světa. Některé z nich se pohybují na hranici tzv. reality (Můzák, Dům s olivovníky, ale i Perly pro štěstí), některé jsou více či méně humorné (např. Vodácká královna byla oceněna v humoristické literární soutěži Řehečská slepice v r. 2012), jiné si pohrávají s kriminální zápletkou (Smaragdový motýl, Propast). Atypická je úvodní povídka Veřejný dům, která je spíše fejetonem. Všem jsou pak společné nečekané zvraty v ději a jeho překvapivé vyústění

Výběr úspěšných příspěvků literární soutěže Řehečská slepice z let 2001-2021.

Kniha Jenom vítr je souborem 13 povídek, většinou laděných lyricko-humorně. Jejich humor může nést lehce černý odstín (Zlatý král) či přecházet v satiru (Cvičný materiál). Někdy je převážen dramatickým obsahem (Nejkrásnější měsíc, Jenom vítr) nebo ustupuje lyrice (Polárka). Děj povídek je většinou zasazen do žhavé současnosti, i když někdy se mezi hrdiny z masa a krve proplétají například antičtí bohové. Nechybí zde ani hlasy z „jiné“ reality (sociální horror Nebezpečný odpad, Předvánoční či fantasy balada Most z pavučin, která se našeho světa dotýká jen lehce). Společným motivem je láska, ať už v podobě hlubokého citu, lásky k životu jako takovému (To třetí), přelétavých vzplanutí, blouznění či patologického vztahu k neživým objektům (Pod jižním křížem). V mnoha povídkách se také ozývá věčný dialog pravdy a lži. Ne vždy je jasné, která je která (Soukromý učitel), pokaždé je však nesnadné odhalit sám sebe (Dvanáctý spolužák). Povídka Zatmění slunce získala třetí místo v humorné soutěži Řehečská slepice a zkrácená verze povídky Cvičný materiál dokonce místo první.

Co všechno člověk musí podstoupit, než je připraven na lásku? Někdy je třeba ztratit hodně, abychom pochopili, kdo jsme a jak si máme počínat. Cesta bez kompasu je cestopisný román, o překonávání hranic nejen mezi státy. O tom, že dospělost nepřichází automaticky úderem osmnáctých narozenin a cesta k ní bývá bolestná. O neviditelných poutech z minulosti, která určují naše kroky. Hrdina knihy pronásleduje ztracenou lásku a čtenář má tak možnost poznat spolu s ním zapomenuté kouty Balkánu, Pobaltí, ale í středn Evropy a dotýkat se dávné i nedávné historie. Cesta má tvar magické osmy, jejímž uzlem je Praha.