Dezső Kosztolányi Bücher

Dezső Kosztolányi (1885–1936) gilt als großer Erneuerer der ungarischen Literatur im 20. Jahrhundert. In allen Gattungen bewandert, schuf er bedeutende Lyrik, Romane, Novellen und Essays. Neben Shakespeare und Oscar Wilde hat er auch Heine, Hölderlin und Rilke ins Ungarische übersetzt. Seine beiden Meisterwerke unter den Romanen – «Nero» (1922) und «Ein Held seiner Zeit» (1933) – zählen zur Weltliteratur und haben bis heute nichts an Frische und Originalität eingebüßt. Christina Viragh, geboren 1953 in Budapest, wuchs in der Schweiz auf und lebt heute als Autorin und Übersetzerin in Rom. Sie ist korrespondierendes Mitglied der Deutschen Akademie für Sprache und Dichtung und Übersetzerin von Péter Nádas, Sándor Márai, Imre Kértesz, Henri Alain-Fournier und anderen. 2012 gewann sie den Preis der Leipziger Buchmesse in der Rubrik „Übersetzungen“, den Europäischen Übersetzerpreis und, zusammen, mit Péter Nádas, den Brücke-Berlin-Preis.

Dieser Band zeigt Kosztolányi als sensiblen Beobachter des Alltags und versierten Kenner der weiblichen Psyche. Die originellen, witzigen, hervorragend pointierten und manchmal umkehrenden Erzählungen Kosztolányis wurden oft zur Grundlage für Film-Skripte.

Der letzte, vierte Roman von D. Kosztolányi ist sein bekanntestes und am häufigsten übersetztes Werk. Der Hintergrund der Handlung mit einem kriminellen Motiv wird durch den sachlichen Niedergang der ungarischen Gemeinde (1919) und die Konsolidierung der Nachkriegsjahre im potrianonischen Ungarn (1920) gerahmt. Die Hauptfigur des Romans ist die perfekte Dienstmagd Anna: Je besser sie arbeitet, desto mehr entfremdet sie sich ihren Herren, bis sie sie aus plötzlichem Impuls ermordet. Der Leser ist zusammen mit dem Erzähler ein unparteiischer Beobachter und Ermittler des Falls, der nach den Motiven der Tat und der Frage sucht, ob der Mensch der Schöpfer seines eigenen Schicksals sein kann.

»Lerche«, eines der populärsten Bücher der mitteleuropäischen Moderne, spielt in wenigen Septembertagen des Jahres 1899 in einem ungarischen Provinznest namens Sárszeg. Lerche, eine junge Frau, die Vater und Mutter den Haushalt führt, wird zur Erholung aufs Land geschickt. Kaum ist sie fort, brechen die Eltern aus ihrem zurückgezogenen Leben aus: Sie essen im Restaurant, lassen sich zum Opernbesuch überreden. Der Vater, Archivar und Heraldiker, nimmt seine alte Leidenschaft, das Tarockspiel, wieder auf und kommt spätnachts betrunken nach Hause. Auch die Mutter leistet sich ihre kleinen Exzesse. Als der Zug, der Lerche zurückbringen soll, sich verspätet, werden die Eltern von maßloser Angst ergriffen. In einem kurzen Moment, dessen Ambivalenz der Freud-Leser Kosztolányi mit unvergleichlicher Subtilität gestaltet, überwältigt sie eine Ahnung, die zu schmerzhaft ist, um sich in Erkenntnis zu verwandeln.

Einer der großen historischen Romane der Moderne: Dezső Kosztolányi, der «ungarische Thomas Mann» und Gründervater der ungarischen Literatur, erzählt das Leben des Tyrannen Nero als üppigen, mitreißenden Bilderbogen aus dem alten Rom. Zugleich zeichnet er in dem 1922 erschienenen Roman das überzeitliche, in die Zukunft weisende Psychogramm eines Diktators. Als Knabe von Seneca erzogen, mit sechzehn zum Kaiser gekrönt, nachdem seine Mutter den Stiefvater Claudius vergiftet hatte – die Laufbahn Neros begann außergewöhnlich und ging spektakulär weiter. Zunächst beliebt, herrschte Nero bald immer grausamer, unberechenbarer, ließ Gegner ermorden, auch die eigene Mutter und legendäre Geliebte wie Poppaea. Leidenschaftlich gab er sich der Kunst und dem Luxus hin. Farbig und facettenreich schildert Dezső Kosztolányi Neros Schicksal, seine Hybris, seine Gräueltaten und sein Ende.

Die Handlung führt an das Gymnasium einer ungarischen Kleinstadt. Hier quälen sich die Jungen nicht gegenseitig, wie in Robert Musils zwei Jahrzehnte zuvor entstandenem "Zögling Törleß", sondern ein älterer Lehrer steht im Mittelpunkt, der als Folge überholter Lebensformen und -auffassungen von den Schülern drangsaliert und gedemütigt wird, bis hin zum dramatischen Klimax des Buches.§Kosztolanyi erzählt, ebenso feinfühlig in der Sprache wie intensiv in der Geataltung, die Geschichte des Professors Antal Novak und seiner Tochter Hilda, die mit ihrem Geliebten dem elterlichen Haus entflieht. Dabei gelingt dem Autor ein eindrucksvolles Psychogramm menschlichen Verhaltens in einer untergehenden Welt.

Večerný život veľkomesta, rozžiarené široké okružné cesty, intímne osvetlené zadymené kaviarne a medzinárodné rýchliky uháňajúce nocou najčastejšie tvoria čarovnú kulisu príbehov novinára Kornela Estiho, dvojníka Dezsôa Kosztolányiho, jednej z najväčších postáv maďarskej literatúry prvej polovice 20. storočia. V čarovnej atmosfére večera a noci spisovateľovo alter ego plným priehrštím načiera do nezabudnuteľnej studnice detstva a mladosti a v dotyku s každodennou realitou potom spriada rozmarné, noblesné a duchaplné príbehy, za ktorými sa skrývajú osudy obyčajného smrteľníka: samého autora a autorovho rovesníka, návštevníkov budapeštianskych kaviarní v prvých desaťročiach tohto storočia.

A Sárszeg nevű fiktív magyar kisváros gimnáziumán Antal Novak, a húsz éve tanító özvegy matematikatanár, aki kapcsolatot keres a diákokkal, nem csupán szigorú akar lenni. Száraz életfelfogásával és előremutató elveivel a diákok számára vicces figurának számít, de csínytevéseik mindig határokon belül maradnak. Amikor azonban a boltosa fiú, Vili Liszner megbukik a vizsgáján, bosszúra készül. Otthon Antal Novak nehezen boldogul tizenhét éves lányával, Hildával, aki azt csinál, amihez kedve van, és főleg fiúkkal foglalkozik. Amikor Hilda elhagyja az otthont, és Vili végrehajtja a bosszúját, a tanár elkezd kételkedni mindenben, amit képviselt, és mély válságba kerül. A „Zöld sárkány” egy finom pszichológiai regény, amelyet nagy empátiával írt a nagy magyar író, Dezső Kosztolányi, aki mesterien ábrázolja a félreértett férfi portréját.

Dej románu sa odohráva počas piatich dní prvého týždňa v septembri 1899 na Dolnej zemi Uhorska. Rozpráva príbeh starnúcich rodičov, ich dcéry, starej dievky prezývanej Škovránča a dožívajúcej miestnej inteligencie, ktorá sa snaží prekonať nudu života alkoholickým opojením a zábavnými „pohuľankami kancov“. Autor do diela zakomponoval svoje spomienky na rodičovský dom a rodisko – súdobú Szabadku (Subotice). Jeho znalosť psychológie a psychoanalýzy mu umožňuje viesť čitateľa k poznaniu, že vnútorný dej vo vedomí postáv je často dôležitejší než vonkajšie udalosti. Dezső Kosztolányi, významná postava modernej maďarskej literatúry prvej tretiny 20. storočia, sa narodil 29. marca 1885 v Szabadke a zomrel 3. novembra 1936 v Budapešti. Jeho slovenský pôvod a rodové meno naznačujú presídlenie predkov z Hornej zeme do Dolnej zeme. Vzdelanie získal v rodičovskom dome a na gymnáziu v rodnej Subotici, kde jeho otec bol riaditeľom. Napriek tomu, že štúdiá na filozofických fakultách budapeštianskej a viedenskej univerzity nedokončil, získal výnimočné umelecké a filozofické zručnosti, ktoré uplatnil v rozmanitej literárnej tvorbe. V roku 1933 objavil na sebe príznaky zhubnej rakoviny, ktorej napokon podľahol v septembri 1936.

A rossz orvos Kosztolányi első regénye. Anyagát egy költőtársának családi drámája szolgáltatja, noha később azt írja: „Hősnőjéről mindössze annyit tudok, hogy nyáron fehér kalapot visel cseresznyedísszel…” Kosztolányi kevésbé ismert és viszonylag ritkán kiadott munkái közé tartozik, bár drámai cselekménye, szuggesztív hangulata, finom lélekábrázolása a későbbi nagy regények és elbeszélések világát ígéri.

V tomto románu, který se k našim čtenářům dostal poprvé v roce 1939 pod názvem Služka, zachytil atmosféru a dramatický vývoj vztahu mezi bohatou úřednickou rodinou Vizyových a jejich služkou Annou, prostým, zakřiknutým venkovským děvčetem. Příběh začíná jako běžná historie své doby, končí však jako napínavé drama. Sladká Anna (édes je česky sladký), tato perla mezi služkami, je poklad, který rodině Vizyů každý závidí. Přijde však chvíle, kdy svým pánům víc než zhořkne. Z pasívní dívky, jež sebou nechávala vláčet a jenom kdesi na okraji života prožívala své štěstí a zklamání, svůj milostný románek s mladým panem Janči, se stává mstitelem křivd, nezastavující se před ničím. Autor vidí tragédii rodiny Vizyů i jejich služky Anny v širokých společenských souvislostech. Toto trpké drama se odehrává v letech 1919–1920, ve vzrušené době po pádu Republiky rad, kdy je Budapešť obsazena rumunským vojskem. A tak tento dramatický příběh dostává i své pevné dobové zakotvení. Román byl v šedesátých letech v Maďarsku zfilmován, uveden s úspěchem v našich kinech pod názvem Služka a zhlédli jej i televizní diváci.

Une slection de nouvelles indites retraant l'volution de l'criture du grand crivain hongrois et donnant voir diffrentes facettes de la production de ce matre de la forme courte.

Jedno z reprezentačních děl moderni maďarské literatury i autora, mistra novely a povídky. Do sugestivně postiženého prostředí venkovského městečka na konci minulého století zasažený obraz životní lichosti neprovdané nepůvabné ženy, kterou trpí ona a ještě více její rodiče, zestárlív marném čekání příchodu dceřina citového štěstí.

Výbor z básní předního maďarského autora. Doslov napsal Evžen Gál.

Výbor z autorových povídek, jejichž ústředním motivem je přetvářka a lež v různých podobách. Doslov napsal Evžen Gál.

Výbor z novel maďarského básníka, spisovatele a publicisty, nadaného smyslem pro postižení typů a světa drobných lidí a střetání jejich tužeb a snů s realitou života, který na ně doléhá svými zákony a zvyklostmi a činí z drobných třeba záležitostí velké události i tragédie.

Přední maďarský básník, prozaik a žurnalista líčí v románě tragický osud ušlechtilého, morálně zásadového gymnazijního profesora, jemuž se rozpadne rodinný život a brutální a tupé klima malého města na přelomu století ho dožene k beznaději. Kniha přesahuje rámec maloměstské tragédie a je obrazem rozpadu myšlenkového a citového světa celé generace.

„Jön a Jézuska... még hat nap, még öt nap, még három nap. Hosszú idő! Nagyon hosszú... még az utolsó óra is rettenetesen hosszú." Ám amikor megérkezik, a csodákkal teli éjszakán bármi megtörténhet. Tizennégy varázslatos mesét válogattunk össze kedves olvasóinknak e csepp kis ajándékkönyvbe a szeretet ünnepéről, magyar és világirodalmi szerzők tollából. Megható vagy éppen kacagtató történeteik hatására karácsonykor egy kis időre elfeledhetjük szívünk minden szomorúságát és figyelmünkkel végre egymás felé fordulhatunk.

Nevšedné príbehy zachytávajú dávno zabudnuté časy a prchavú atmosféru zašlých miest v Európe, v Maďarsku a Budapešti, pričom naša ľudská podstata ostáva nemenná. Dezső Kosztolányi na sklonku svojho života písal najmä novely. Posledné kompletné súborné vydanie ich obsahuje 242. Kosztolányi do knižného vydania v roku 1933 zaradil 35 noviel. Tie vyšli v slovenskom preklade Karola Wlachovského pod názvom Večerné romance. Zostavenie nového slovenského výberu pod názvom Nevšedné príbehy, urýchlila vedecká monografia Kosztolányi Dezső od Mihálya Szegedy-Maszáka.