Kniha je rozdělená na 2 části. První je část textová 1) Teigova znásilnění, text napsal V. Lahoda a 2) Koláž jako simuntaneita a rozpor napsaná K. Srpem, v druhé části jsou Teigeho koláže. Je vydávaná dvojjazyčně – česky a anglicky.
"World War I was a seismic event in Europe whose most concrete ramifications were the sweeping changes made to maps of the continent after 1918. A number of new, independent states were established in the wake of the Armistice, and these tectonic developments found varied expression in the arts, transforming the image of the continent both cartographically and artistically. This new edited collection focuses primarily on how modernism and the avant-garde responded to these geographic changes in Central and Eastern Europe, the Baltic States, and Scandinavia. The contributors explore the clashes between the national, the transnational, and the cosmopolitan as they played out in diverse artistic genres. In many countries across Europe, the struggle for national independence--which in many cases began in the nineteenth century and culminated only after World War I--had important cultural and artistic consequences, which are only beginning to be understood. This book--copublished with Artefactum--provides a crucial new lens to rethink the methodological tools used to understand the complexity and the multiplicity of avant-garde forms in twentieth-century Europe, encouraging scholars to reconstruct global cultural history without tired nationalistic approaches."
Katalog výstavy, která přiblížila vizuální archiv Emila Filly (fotografie, reprodukce, výstřižky tisků s vyobrazením výtvarných děl). Archiv sloužil umělci k uchování inspiračních zdrojů i k dokumetaci vlastní tvorby.
Čtvrtý svazek knižní řady Sudkových fotografických cyklů představuje jeho zakázkovou tvorbu. Historik umění Vojtěch Lahoda ve svém doprovodném textu ukazuje vývoj Sudkova vztahu k reklamní fotografii, zdůrazňuje klíčové Sudkovo setkání s Družstevní prací a Ladislavem Sutnarem a ukazuje, jak v mnoha případech Sudkovy snímky vznikající na zakázku volně přecházely v jeho volnou tvorbu. Sudek vytvářel na svých snímcích ze skleněných předmětů abstraktní kompozice, pracoval s neobvyklými úhly pohledu i se světlem. Sám si své reklamní práce vážil a některé své takto vzniklé snímky zahrnoval do svého díla a vystavoval je.
Monografie významného českého malíře, grafika, sochaře a výtvarného teoretika (1882–1953), jednoho z předních představitelů moderního českého umění, především kubismu. Publikace je vybavena množstvím barevných reprodukcí a černobílými fotografiemi.
Jan Zrzavý (1890–1977) je jednou z nejvýznamnějších postav českého umění 20. století. Jeho rozsáhlý umělecký odkaz lze interpretovat různými způsoby. Ačkoli byl členem důležitých uměleckých skupin, jeho vnitřní procesy se odehrávaly mimo ně. Místo členění podle životních událostí je vhodnější sledovat opakující se témata, k nimž se Zrzavý dlouhodobě vracel, když nacházel vhodné způsoby jejich vyjádření. Monografie se zaměřuje na klíčové oblasti Zrzavého zájmu, jako je téma tváře, které zkoumal ve svých podobiznách. Tvář pro něj symbolizovala setkání se sebou samým či blízkými osobami. Melancholie, kterou Zrzavý brzy identifikoval jako centrální pocit, je často považována za dominantní prvek jeho díla. Jeho práce zahrnuje podobenství o pokory, pomoci a milosti, ale také polaritu mezi meditací a uvolněnou sexualitou. Zrzavého umění se vyvíjelo v figurální a krajinářské linii, které se vzájemně neprolínaly. V krajinách se postavy objevovaly jen zřídka, neboť ho zajímala různorodost míst. Na konci svého uměleckého života se vrátil k počátkům evropského umění, což reflektuje jeho obdiv k autorům jako byl Leonardo. Tato kniha přináší plastický obraz Zrzavého umění a duše, a slouží jako klíč k pochopení jeho díla.
Kniha Černá slunce: Odvrácená strana modernity, vydaná k výstavě v GVU Ostrava, přináší fascinující pohled na české umění v letech 1928-1942, období plné politických a uměleckých zvratů. Zahrnuje více než čtyřicet osobností - malířů, sochařů, grafiků, fotografů a architektů, z nichž mnozí jsou klíčovými představiteli českého umění. Zaměřuje se na odvrácenou stranu modernity, odhalující přehlížené duševní vrstvy, které formovaly psychické struktury doby. Černá slunce symbolizují "slunce jiných světů", inspirované romantismem, ačkoli pojem avantgarda se stal běžným označením pro moderní projev. V původních avantgardních východiscích z dvacátých let se objevují nové smyslové a významové zdroje. Zvolené časové období je prezentováno jako prostor protikladných stránek, kde se mísí různé směry a názory. Tato kniha je součástí dlouhodobého projektu Arbor vitae, který mapuje důležitá období českého umění, jako jsou Roky ve dnech (1945-1957) a Konec avantgardy (1938-1948). Její hloubka a kontextualizace informací činí tuto publikaci nenahraditelnou.
