Práce vysvětluje klíčové pojmy z historie právní regulace hranic a rozebírá tři rituální akty mezního práva (zvykově dodržované pěší a koňské průvody), které proběhly v Čechách ve třináctém století.
Učebnice přináší výklad o vývoji, osobnostech a inspiračních zdrojích kodifikace obecného soukromého práva v českých zemích od středověku po současnost a dále přehled dějin domácí civilistiky v širším (teritoriálním) pojetí. Cílem autorů je přiblížit středoevropskou civilistickou tradici i význam historicko-komparativního přístupu. Učebnice je určena pro studium právních i historických oborů.
Praktikum je neocenitelnou studijní pomůckou pro přípravu a práci na seminářích z římského práva. Obsahuje čtrnáct kapitol, které se věnují jednotlivým institutům římského práva – civilnímu procesu, osobám, rodině, věcným právům, obligačnímu, dědickému a trestnímu právu a dalším. Ve třetím vydání bylo praktikum výrazně rozšířeno. Přibyly texty z různých oblastí římského trestního práva a zcela nově zpracovaná kapitola příkladů z recepce římského práva. Každá kapitola je rozdělena na teoretickou část, v níž jsou obsaženy základní pojmy a zásady dané právní oblasti, a na praktickou část, kde čtenář nalezne velké množství textů v latinském originále a jeho českém překladu, doplněných inspirativními otázkami a úkoly k řešení. Výběr textů byl proveden s ohledem na znalosti a schopnosti studentů práva v prvním ročníku. Publikace je určena především studentům právnických fakult.
Publikace se zaměřuje na významné téma českých právních dějin, konkrétně na vztah středověkých Čech a říše, které má dlouhou akademickou tradici a stále nevyčerpává svůj potenciál. Výklad naznačuje, že současná diskuse o soužití obou národů nedostatečně reaguje na posun ve společenských vědách na Západě, známý jako cultural turn. Moderní kulturně historické přístupy a metody, které se osvědčily v jiných oblastech výzkumu, by měly být využity k analýze česko-říšských interakcí, a to nejen z pohledu událostních dějin, ale i normativních struktur a představ, které ovlivňovaly jednání aktérů té doby. Cílem monografie je prozkoumat soužití politických elit mezi otonsko-sálskou říší a přemyslovskými državami v celé jejich právní rozmanitosti, od 10. do 12. století, které představují klíčové mezníky vývoje. Vzhledem k nedostatku domácích zpráv se autor zaměřuje na vztahy mezi oběma zeměmi prostřednictvím říšských kronikářů a letopisců, přičemž pozornost je věnována těm, jejichž díla jsou považována za kanonická. Nové čtení pramenů má ukázat, že česko-říšský prostor nebyl řízen pouze fyzickým násilím a politickým kalkulem, jak naznačuje právní historiografie od roku 1945, ale byl ovlivněn obecně přijímanými regulativy, které stanovovaly právní mantinely pro přeshraniční styky na nejvyšší úrovni.