Carlo Cassola Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Scritto nel 1949 il romanzo, ambientato nell’Italia degli anni quaranta e di decisa ispirazione autobiografica, fu pubblicato nel 1952 , in un clima fortemente politicizzato e ricevette giudizi negativi per le sue accuse alla Resistenza. Successivamente è stato apprezzato come il racconto di una duplice disfatta, privata e politica. I due protagonisti, Fausto e Anna, si conoscono a Volterra, si innamorano finchè i loro rapporti peggiorano rapidamente fino alla rottura. Anna conosce Miro, si innamora, lo sposa e da lui ha un figlio. Da qui in poi la narrazione si sposta su Fausto il quale, dopo aver incontrato alcuni partigiani, nel pieno della guerra, si sente attratto dalla causa per cui essi combattono e decide di unirsi a loro in montagna dove partecipa ad alcune imprese. Durante una di queste, a San Ginesio, incontra Anna e i due scoprono di essere ancora innamorati. Ma un altro episodio, la sommaria uccisione di alcuni prigionieri da parte dei partigiani, mette in crisi le sue certezze e solleva dubbi di ordine etico. Fausto critica i metodi sbrigativi e cruenti dei compagni e si convince che la loro condotta non è ispirata a principi morali. La vicenda si conclude con la definitiva e doppia separazione: dai partigiani e da Anna. Infatti Fausto abbandona i compagni e, di nuovo a San Ginesio, va in cerca di Anna , ma non la trova. Incontra invece la cugina di lei , Nora, che lo esorta a non turbare più la vita di Anna.

Der frisch verwitwete Holzfäller Guglielmo hofft auf ein gutes Geschäft im abgelegenen Wald am Monte Berignone. Während er mit seinen Männern arbeitet, kämpft er mit der Trauer um seine verstorbene Frau Rosa. Einsame Abende am Feuer und das Erzählen von Geschichten prägen die Tage in der Abgeschiedenheit der toskanischen Natur.

Scritto fra il '53 e il '56, "La casa di via Valadier" si compone di due racconti. Il primo, "Esialiati", narra gli sforzi, i dubbi, le frustrazioni e le amare speranze di un gruppo di operai socialisti costretti a trasferirisi a Roma dalla Toscana per sfuggire alle persecuzioni fasciste. "La casa di via Valadier" si incentra invece sulle vicende di alcuni antifascisti di estrazione piccolo-borghese: ne è protagonista Anita Turri, la vedova di un noto dirigente socialista, o piuttosto la sua casa di via Valadier, dove gli amici del marito si incontrano, discutono, lottano. Legati idealmente dalla presenza di uno stesso personaggio, Maggiorelli - un operaio socialista - e dall'ambiente romano che fa da sfondo, i due racconti propongono una cronaca precisa dell'Italia democratica durante il fascismo. Si tratta di un libro di singolare rilievo, essenziale per la comprensione della nostra storia più recente, perché in esso i disegni e gli ideali della lotta di Liberazione vengono riferiti dalla viva voce di chi di quell'epoca fu protagonista. I due racconti raggiungono la più autentica intensità nell'intima, tesa penetrazione dei personaggi, soprattutto della fragilissima Anita, della quale ha detto Michele Prisco: "è una creatura d'eccezione, non solo nella vita, ma nella vita dell'arte, che è cosa più difficile".Edizione priva di ISBNEdition without ISBNEdición sin ISBN

Anna, dcéra slobodnej matky, sa darmo snaží vymaniť z materiálnej biedy a sociálneho ústrku. Z mesta sa vracia do ťažkej roľníckej hrdlačiny, v ktorej sa na smrť strhala aj jej nešťastná matka. Anna po dlhom boji rezignuje, berie si chudobného bezzemka. Autor jej rezignáciu neprijíma, búri sa proti nežičlivému osudu proletárky. Carlo Cassola sa postavil v tomto románe hádam najostrejšie proti vykorisťovaniu talianskych roľníckych proletárov.

První ze tří velkých románů nově objevovaného italského spisovatele, autodidakta, považovaného dodnes některými kritiky za nejlepšího italského romanopisce své doby. Se zavřenýma očima jde životem hrdina téměř autobiografického příběhu, snílek, který se nehodí ani k práci v otcověhostinci, ani ke studiu, a se zavřenýma očima prožívá i lásku k venkovské krásce, nesnaží se ji blíže poznat, promluvit s ní, přičemž skutečnost jak v životě, tak i v lásce ho drtí. Předmluvu „Sienský snílek a bouřlivák“ napsal Carlo Cassola.

Ada prišla na svet až neskoro po ostatných deťoch. Najstarší brat sa ženil, keď ona bola ešte len dieťa. Oženil sa aj druhý brat, doma ostali už iba dievčence. Ada akoby ani nepatrila do rodiny. Jej sestry aj bratia boli tmavej pleti, ona mala pleť celkom bielu, ibaže pehavú. Ako dieťa mala aj vlasy celkom biele, takže ju pokladali za albínku. Potom jej otmaveli. Teraz mala svetlogaštanové vlnité vlasy s trochu červeným nádychom...

Mara ist eine junge Frau aus Monteguidi, einem kleinen Dorf im Val d'Elsa, die nach der Befreiung den Partisanen Bube, einen Helden des Widerstands, kennenlernt und sich in ihn verliebt. Nachdem er nach dem Krieg, geprägt von Gewalt und Rache, ein Verbrechen begangen hat, wird er gefasst und zu vierzehn Jahren Gefängnis verurteilt. Mara, die durch die Kraft ihrer Liebe zu Bube reift und zur Frau wird, beschließt, treu und beharrlich auf ihren Geliebten zu warten. Mit diesem Roman, der 1960 veröffentlicht wurde und 1963 eine berühmte Verfilmung mit Claudia Cardinale nach sich zog, gewinnt Cassola den Premio Strega und erzielt auch internationalen Erfolg. "La ragazza di Bube" markiert einen tiefen Einschnitt in die italienische Nachkriegsliteratur: Obwohl inspiriert von einer wahren Begebenheit, bereichert der Roman sich mit psychologischen und lyrischen Elementen und überwindet die neorealistischen Ansprüche, sowohl in der Sprache als auch im Verzicht auf ideologische Dogmen. Cassola betont, dass "der Roman vor jeder Interpretation der Realität kommt, er ist die ständige Suche nach der Wahrheit der Menschen."

Dvě povídky, z nichž první (Voják) vypráví o lásce vojáka k dívce nešetřící svou přízní a pramálo se starající o svou pověst, druhá (Rosa Gagliardiová) o neprovdané stárnoucí ženě, která se umí povznést nad tíhu osamělosti a vytvořit si sama v sobě štěstí života.

Bubeho dievča je realistické znázornenie tvrdého boja proti neúprosnému osudu. Bube po skončení vojny roku 1945 v nerozmyslenosti pomstí svojho spolubojovníka. Táto udalosť podstatne zasiahne nielen do jeho osudu, no najmä do osudu jeho milej, jednoduchého vidieckeho dievčaťa Mary. Keď Bubeho obžalujú z vraždy a odsúdia na trinásť rokov, Mary sa rozhodne čakať a odmietne lásku mládenca, ktorého by, ako sama priznáva, vedela mať rada...

Kácení lesa je prostý, intenzívně podaný příběh, který líčí jeden z nejzákladnějších lidských citů, smutek muže nad ztrátou ženy. Zápas s bolestí je ukázán v rámci toskánské přírody při kácení lesa, kde v těžké práci a nepohodě prožívá ovdovělý dřevorubec Guglielmo celou zimu.